OPA Group_kapky_TOP
Search
× Search
Jak se žije na Class 40
Jan Koukal
/ Categories: Zajímavosti

Jak se žije na Class 40

Popularita povedené třídy Class 40 stále roste. Jde o vynikající závodní stroje určené k surfování přes oceán, které jsou schopné absolvovat i závod kolem světa. Mimořádně výkonné lodě mají atraktivní vzhled, jsou ze závodních speciálů nejlépe využitelné a jejich cena je stále ještě rozumná.

Jde o relativně dostupné lodě, přesto jen málokdo z našich jachtařů měl příležitost si tuto atraktivní sportovní jachtu vyzkoušet na vlastní kůži. Redakci Lodních novin se to podařilo díky Milanu Koláčkovi. K dispozici jsme měli Class 40 Mare Jorga Riecherse (dnes Teamwork Bertranda Delesne), typ Mach 40. Jachta má za sebou několik vynikajících sezón. Exkluzivní výsledky dokazují, že v Class 40 patří stále mezi nejrychlejší. Designérem jachty Mach 40 je Sam Manuard.

Naše cesta na palubu Mare nebyla jednoduchá. 15 hodin v autě do La Rochelle, kde měla naše plavba skončit, následně několik hodin ve vlaku do severofrancouzského Caen. S trojicí přestupů. Tam na nás loď čekala. Několik mil ve vnitrozemí.

Jachta vážící 4500 kg má téměř ploché dno, které přechází ostrou hranou do svislých boků. Je široká 4,50 m, s ponorem 3 metry a základním oplachtěním 115 m2. Například sportovní Bénéteau First 45 je o téměř 2 m delší, užší o 30 cm a těžší o 7000 kg!!! Základní plocha plachet je srovnatelná, asymetrický spinaker je na Mare násobně větší.

Jaká je Mare uvnitř


Foto Lodní noviny

Foto Lodní noviny

Zavěšené lůžko na boku je jediným pohodlím na palubě.
Interiér jachty je překvapivě prostorný, dalo by se říci slovy zkušeného testovatele jachet. Znamená to však něco docela jiného, než si představíte u standardní jachty tytu cruiser-racer. V podpalubí totiž není téměř nic. Vlastně vůbec nic. Designér Sam Manuard, sám vynikající závodník, je známý svým spartánským přístupem k lodnímu interiéru. Šetří každý gram a nejvíce hmotnosti na interiéru ušetříte, když žádný nedáte. Dokonce ani schody z hlavní lukny, vlastně luken, do podpalubí. Uvnitř jen holá olaminovaná pěna, někde dokonce jen pěna zatřená pryskyřicí. Jen žebra, podélné výztuhy a nádrže na vodní balast.
Po sestoupení do podpalubí je před vámi něco, co připomíná navigační stolek. Je to jen kryt, pod kterým je instalovaný motor. Žádná podlaha, žádná kuchyně, toaleta, nic. Na každém boku ve středu lodi je zavěšeno jednoduché lůžko, vyrobené z trubky a vypletené tkaninou. Obě lůžka jsou naklápěcí. Jako lůžka lze využít i prostor na bocích na zádi pod palubou. Tedy ten návětrný.
Drobnosti je možné uložit na vršek tunelu, kterým jsou do kokpitu tažena lana od stěžně. Zásoby jídla a vody jsou umístěny ve středu lodi nad kýlem. Prostor před stěžněm je určen k uskladnění plachet. Vždy na návětrném boku. Náhradní lana, vesty, sedák, vše visí na lanku nataženém pod stropem kajuty.
Kuchyně je vyřešena horolezeckým vařičem v kardanově závěsu. Je zasunut pod kokpitem, při vaření se jen povysune. Na velké vaření to není. V hrnku je možné vařit vodu. Haute cuisine.
To co vypadalo na navigační stolek, tedy navigačním stolkem není. Kde tedy navigace je? Na boku lodi na úrovni kokpitu je z pěny jednoduché sedátko na dně trupu. Sedneme-li si na něj a opřeme se zády o bok trupu, máme před sebou na stěně kokpitu zavěšený voděodolný notebook. To je jediná navigace, která je tu k dispozici. Ovládání bezdrátovou klávesnicí s trackballem.

Na palubě


Foto Lodní noviny

Foto Lodní noviny

Výhled z podpalubí do kokpitu.
V kokpitu je pětice vinšen Harken, centrální vinšna třírychlostní, ostatní dvourychlostní. Všechny vinšny blízko vstupům do podpalubí. Přední část kokpitu se zdá pod přetaženou střechou nástavby dobře krytá. Úplná pravda to ve vlnách není. I když jsou na druhou stranu vysoké coamings na boku kokpitu velkou pomocí. Je znát, že dnes si i tvrdí závodníci stále více cení úkrytu, byť sebemenšího.
Kokpit je malý, uzpůsobený sólovému jachtingu. Kolejnice otěže hlavní plachty je dost vpředu a kokpit uzavírá. Kormidelní páka jediná, velmi dlouhá s teleskopickou pínou. Dvojice kormidel je výklopná, kormidla samozřejmě částečně vyvážená.
Na palubě najdeme minimum nerezového kování. Lanky jsou připevněné všechny kladky. Kolejnice otěžového vozíku kosatky je nahrazena antalovým kroužkem, se kterým je možné pohybovat jak nahoru a dolů, tak i na obě strany. Proti klasické kolejnici je toto řešení výrazně lehčí, univerzálnější a samozřejmě také levnější. Textilní šekly jsou i na předním lemu kosatky. Jimi se kosatka uchytí na přední stěh. Na palubě jsou instalovány popruhy jacklines, ke kterým se posádka cvakne karabinou, když jde pracovat na příď.

Nepříliš atraktivní stoupačka


Foto Lodní noviny

Foto Lodní noviny

Pohled od zádi z místa navigátora. Vpravo nahoře je navigační počítač.
Lodě Class 40 jsou navrženy pro let na zadní vítr, stoupačka je povinným zlem. S tímto faktem jsme se seznámili hned, jakmile jsme vypluli z Ouistreham na volné moře. Foukal západní vítr, který rychle sílil k 25 a později až na 28 uzlů. Jak jsme vyjížděli dále na moře, zvedaly se i vlny. Nepříjemné. Proud šel proti větru, vlny byly krátké a vysoké.
Jachty Class 40 umí stoupat ostře, ale ideální je trochu odpadnout. Rychlost rychle stoupne až nad 9 uzlů. To je na stoupačku fantastické. Náklon široké lodi je velký, její pohyby velmi nepříjemné, rychlé a divoké. Prudké nárazy do vln, voda stále zaplavuje palubu. Kormidelník má plný obličej vody. Pohyb po palubě je bez praxe náročný, velký náklon a divoké pohyby. Žádná legrace.
Krátké a vysoké vlny si vybírají svoji daň. Nejsme na moři poprvé, přesto přichází silná mořská nemoc. IMG 7613Plavba na stoupačku na podobné lodi není žádnou lahůdkou.
Na palubě zůstává skipper lodi Pierre a Milan Koláček. Tyto podmínky je nerozhází a vedou loď nocí kanálem La Manche. Před plavební drahou přichází obrat. Vítr se stočil k severozápadu a je možné po obratu plout na západ k Bretani.
Rychlost lodi stoupá na 14 – 15 uzlů a letíme k západu. Loď vede autopilot. Její pohyby jsou bláznivě trhavé. Spánek v podpalubí je možné přirovnat ke spánku v elektrickém autíčku na pouti, do kterého stále narážejí ostatní. Hluk z nárazu do vln je neustálý. Pohyb po palubě i v podpalubí náročný, nesnadný.
Proplouváme kolem Cap de la Hague. Zde je mimořádně silný proud. Log ukazuje proti vodě 14 uzlů, proti dnu se posouváme vpřed o 9 uzlů pomaleji.

Západ Bretaně

Foto Lodní noviny

Foto Lodní noviny

Pierre s Milanem.
Odpoledne se blížíme k Chenal du Four. Na západě je vidět ostrov Ouessant, u kterého se startuje Jules Verne Trophy. Vpřed plujeme pomalu. Vítr výrazně zeslábl, i moře se uklidnilo. Plujeme k jihozápadu a později k jihu. Vítr se stáčí na západ, na stěžeň jde asymetrický spinaker. Rychlost znovu překračuje ve slabém větru 8 uzlů. Je to pro nás důležité, potřebujeme projet úžinu Raz de Seine s proudem a vychází nám to jen o minuty.
Stáčení větru pokračuje. Již víme, že až do La Rochelle pojedeme znovu na stoupačku. Naštěstí na klidné vodě, vítr půjde od břehu.
Dolů jde asymetrický spinaker a nahoru Code 0. Stále držíme dobrou rychlost. Vítr se dále točí, nakonec jde na stěžeň opět kosatka. Stoupáme na jihovýchod. Večer je vedle nás Penmarch, kde před lety po rekordní plavbě přes Atlantik ztroskotal Francis Joyon s prvním trimaranem IDEC.
Před sebou máme 180 mil a slabou předpověď. V noci míjíme rybáře, kterých jsou na jihu Bretaně mraky. Ráno se v posledních závanech větru pohybujeme kousek od ostrova Groix. Držíme se více u břehu, vítr má přijít od východu. Celý den se jen zvolna kymácíme vpřed. Vaříme si sušenou stravu, připravujeme na poslední noc.

Poslední noc

Foto Lodní noviny

Foto Lodní noviny

Oběd v sáčku čeká, až nasaje vodu.
V noci vítr sílí. Stále plujeme na stoupačku, ne však tak ostrou. Rychlost stoupá na 12 uzlů. Letíme na klidné hladině. Kormidlo drží autopilot. Elektřinu do baterek dodává palivový článek. Vynikající zařízení. Spotřeba téměř nulová, běh tichý. Ani o něm nevíme.
Jízda po téměř klidné hladině je nádhernou odměnou. Let nocí a znovu prudké pohyby lodi, které jsou pro rychlou Class 40 s vysokou stabilitou charakteristické.
Loď se na kormidle krásně vede, je citlivá, poslušná. I když nejde o nijak velkou loď, zatížení v otěžích je enormní. Napnutá lana jsou jak ocelové dráty. Nastavitelných prvků na plachtách je více, než si je možné v klidu představit.
Plavba na Class 40 Mare byla zajímavou zkušeností. Je to neuvěřitelně nadupaná loď, na které není snadné se pohybovat ani žít. Divoká a bláznivá, bez jakéhokoli pohodlí. Při každém obratu je v podpalubí nutné přeskládat veškeré vybavení na návětrný bok. Včetně plachet. Na vlnách náročná práce. Naučit se bezpečně čůrat na divoce se pohybující lodi na zádi, chvilku trvá, stejně jako cokoli jiného.


Print
3144

x
Na horu