Kurzy TOP
× Search
Plavba v mlze - 1. díl

Plavba v mlze - 1. díl

Téměř každý z nás má zkušenost s jízdou autem v mlze a ví, že to není nic příjemného. Jak vypadá obdobná situace na moři? Ve zmíněném příkladu jízdy automobilem existuje poměrně jednoduchá rada: Držte se středové čáry. Na moři je ovšem vzhledem k absenci vyznačení jízdních pruhů situace poněkud odlišná.


Mlha

 

Podstata mlhy jako takové se, ať už na moři či na pevnině, nemění. Jedná se o drobné vodní kapky rozptýlené ve vzduchu, které snižují viditelnost pod hranici 1000 m. Její vznik a vývoj však už závisí na daném prostředí. Na moři se nejčastěji setkáváme se specifickým typem mlhy advekční. Angličtina pro ni má speciální termín - Sea Fog, tedy „mořská mlha”. Vzniká nejčastěji prouděním teplého vlhkého vzduchu nad studené podloží, v našem případě mořskou hladinu. Vlivem ochlazování vzdušné masy dochází poté k dosažení rosného bodu a tím ke kondenzaci drobných vodních částic.

Příznivé podmínky pro Její vznik jsou:
• Velký rozdíl mezi teplotou vzduchu a teplotou mořské hladiny
• Vysoká relativní vlhkost vzduchu
• Slabé větry do 15-ti uzlu

Z principu jejího vzniku je poměrně snadné odhadnout kde se s ní můžeme nejčastěji setkat. Na prvním místě to jsou oblasti s chladnými oceánskými proudy, jako např. New Foundland nebo Japonské souostroví. V těchto místech má mlha snahu přetrvávat poměrně dlouhou dobu a drží se většinou do změny směru nebo zesílení větru. Přítomnost chladného oceánského proudu není však pro vznik mořské mlhy nezbytnou podmínkou. V místech jako Anglie, evropské pobřeží Atlantiku, Severní moře, Balt apod. dochází v určitých obdobích k příznivé kombinaci rychlosti větru, teploty vzduchu a teploty moře. Příkladem může být západní pobřeží Anglie, kam je v jarních měsících jihozápadním prouděním přinášen vlhký oceánský vzduch od Azorských ostrovů nad moře, které je v tuto dobu nejchladnější.

Navigace
V dřívějších dobách byla navigace za snížené viditelnosti poměrně problematická. Získávání pozice se nejčastěji dělo za pomoci náměrů a měření horizontálních úhlů, případně astronavigace. Všechny zmíněné metody jsou ovšem závislé na možnosti vizuálního zaměření vybraných objektů a následného vykreslení pozičních linií. V mlze jsou tím pádem absolutně nepoužitelné. Zbývala metoda poslední, nejméně přesná tzv. Dead Reckoning. Ta umožňuje získat pozici na základě vynesení kurzu a upluté vzdálenosti z poslední známé pozice. Velkou nevýhodou je skutečnost, že nové hodnoty pocházejí pouze z hodnot předchozích. Jakákoliv chyba tedy narůstá geometrickou řadou.
Jistě, můžete namítnout, že v době, kdy je většina lodí vybavena GPS přijímači a plottery s elektronickými mapami nepředstavuje již navigace za snížené viditelnosti žádný problém. Naši polohu jsme schopni sledovat kontinuálně s poměrně velkou přesností. Ale ouvej, pokud víte o moderních pomůckách více, víte, že tomu zas až tak docela není a že kupříkladu zajíždět někam přesně na GPS případně mapový plotter je čilý hazard.
Je tedy třeba si uvědomit, že všechny navigační systémy mají kromě svých nesporných výhod také svoje limity. Dokážou sice podat lidem informace, ale už neumí zajistit, aby je správně využili.

 

 

Pokračování zítra.

Vytisknout
3987
Na horu