Ve světě lodního designu se jména na samé špici drží dlouhá léta. Příkladem mohou být Sparkman & Stephens z minulosti a Bruce Farr a Groupe Finot v současnosti. Růžky však již vystrkují mladí designéři, kterým by mohla patřit již blízká budoucnost. Jsou to dnes již dobře známý Juan Kouyoumdjian a především výrazně se prosazující Francouz Guillaume Verdier.
Guillaume Verdier nyní sklízí jeden úspěch za druhým ve třídách Class V následující Vendée Globe si již bude Verdier brousit zuby na vítězství. V nejnáročnějším závodě světa dlouhá léta kralovaly lodě navržené Groupe Finot. Hegemonie těchto designérů byla narušena v posledním ročníku Brucem Farrem a v následujícím ročníku budou příčky nejvyšší atakovat Verdierovi lodě. V současné chvíli se již staví lodě pro Jean-Pierre Dicka, v Cookson Boats na Novém Zélandu, a Vincenta Riou v CDK v Port
Nedávno poskytl Guillaume Verdier rozhovor pro Vendée Globe a zde vám ho přinášíme.
Guillaume, v této chvíli se zdáte být na hřbetu vlny?
Když dojel Safran druhý v Transat Jacques Vabre v roce 2007, myslel jsem si, že se mi něco takového už nikdy nepodaří zopakovat. Nyní je to tu však znovu a dokonce ještě lepší, první dvě dopluly Safran a Groupe Bel. Na druhou stranu sám se na svoji práci dívám jako na vlny, proto mě nepřekvapí, když půjdu zase dolů. Mám trochu strach, protože jsem zatím navrhoval jen velmi málo lodí Open 60.
Jak hodnotíte úspěchy, první a druhé místo pro Safran a Groupe Bel?
Je důležité říci, že to není jen otázkou lodí. Vynikající práci odvedli závodníci. Když jsem před startem viděl, že bude velmi ošemetné plout přímo na západ a Michel Desjoyeaux zvolil svoji jižní cestu…Přesto se chlapci rozhodli pro západní variantu trasy a já byl překvapen, jak přímá byla. Vůbec nesestupovali dolů k jihu. Poprvé jsem viděl jet takto přímou trasu. Caudrelier s Guillemotem si navíc skvěle dokázali rozdělit práci na palubě a výborně si rozuměli.
Obě lodě, Safran a Groupe Bel, jsou téměř shodné. Jsou na nich viditelné rozdíly?
Najdete na nich jen minimální rozdíly. Nechovají se zcela stejně, protože Groupe Bel používá wing mast, který je mírně lepší z hlediska aerodynamického výkonu. Na druhou stranu je to kompenzováno tím, že Safran je o něco lehčí.
Co je vaší větší vášní, matematika a věda, nebo jachting? Na vysoké škole jste se potkal s Juanem Kouyoumdjianem, ne?
Hodně jsem studoval matematiku, ale jachting byl vždy mojí vášní. Matematika mojí vášní nebyla, spíše fyzika. Když jsem ukončil studia v Southamptonu v roce 1993, bylo jen málo práce, proto jsem se rozhodl pro pokračování ve studiu v Kodani. V té době bylo dobré pokračovat ve studiu, vyhnout se hledání práce. Juan K byl rok, nebo dva, pode mnou, přesto jsem se do práce zapojil až po něm. Říkal jsem si, že je dobré být vynikajícím specialistou, nikoli tedy jen dobrým kresličem. Proto jsem se hodně věnoval strukturám a strukturálním výpočtům. Začal jsem pak se strukturálními výpočty v Groupe Finot a pracoval jsem tam více než pět let. Začínal jsem na lodi Groupe 4 Mika Goldinga, měl jsem ji v Groupe Finot na starosti. Navrhoval jsem první kýl pro Mika, se kterým najel na mělčinu u mysu Reinga na Novém Zélandu. Kýl náraz přežil, loď nikoli.
Co jste se v Groupe Finot, odkud pochází většina vítězných jachet třídy IMOCA, naučil?
Když jsem tam pracoval, byla to malá firma. Museli jsme dělat všechno. O mé práci mě v Groupe Finot naučili vše. Když jsem přišel, měl jsem své nástroje, oni mě však s nimi naučili pracovat. Nechali mě však také, abych si našel vlastní cestu. A já si ji našel, jak v hydrodynamice, tak i ve struktuře.
Proč jste se dal dohromady s VPLP?
Měl jsem zkušenosti s loděmi IMOCA a Vincent Lauriot Prévost neměl s jednotrupými loděmi zkušenosti. Neznal pravidla IMOCA, systém pravidel, ani chování tvarů trupů. Znal však vše ostatní. Měl organizaci, uměl dělat velmi lehké lodě, měl skvělý systém, jak navrhovat lodě. A byli jsme přátelé. Proto jsme si řekli, proč nedělat lodě IMOCA spolu? Co se mě týče, jen těžko bych se svojí malou firmou hledal někoho, kdo by takovou loď zaplatil. Vincent potřeboval znalosti o jednotrupých lodích. Pro oba to byla příležitost. Firmě Safran jsem byl představen spolu s VPLP a Markem Guillemotem. Poznali ihned sílu našeho spojení. Byl to krásný příběh. V jiných projektech si však stále konkurujeme. Já například navrhoval trimaran Actual, který tedy neměl takové štěstí, Vincenta zase chce dělat Class 40.
A jak to mez dvěma spolupracujícími skupinami funguje?
Nelze mluvit o manželství. Vincent má na starosti organizační plánování a úkoluje mě. Potřebuje strukturální plány jedné věci, nebo design něčeho jiného. Občas dělám já v jejich kanceláři, jindy oni pracují v mé. Vincent je projektovým managerem, stará se o uspořádání paluby, sail plan, konfiguraci kýlu, daggerboardů, kormidel. Já mám na starosti design těchto podponorových částí, nikoli však jejich umístění. Mám na starosti tvar trupu, v mnoha věcech dále vysvětluji, proč děláme věci tak a ne jinak. Výsledná loď produktem mnoha výměn.
Jakým směrem jde vývoj, jaké jsou trendy, pro další generaci nových lodí?
Snažíme se dělat víceúčelovou loď. Chceme loď, která je rychlá, ačkoli nemá balastové tanky plné vody. Chceme loď, která je opravdu schopná plout s přídí zvednutou z vody. Snažím se najít tvary trupu, které jsou pro toto vhodné. Jde o celkovou kombinaci tvaru trupu, balastu, designu balastu, designu kýlu a pozice daggerboardů. Co se týče vývoje takeláže, krok za krokem spolupracujeme s výrobci plachet. Vždy jde o malý vývojový krok vpřed.
Můžete říci, že Safran je lodí, která vyžaduje po skipperovi méně práce?
Naší myšlenkou při stavbě lodi bylo, že lidská měřítka jsou mnohem důležitější, než měřítka stroje. Podíváte-li se na výkony lodí, zjistíte, že tam není problém. Problémem u jednotrupých lodí jsou spinakery a protože tyto lodě jedou relativně pomalu, musíte se stále snažit jet maximální rychlostí. Pokud jste mimořádně silný člověk, můžete plachty měnit častěji, než jiný, slabší. Přesto je výměna plachet vždy bolavá. Na lodích IMOCA je rozdíl mezi zdánlivým a skutečným větrem větší, než na vícetrupých lodích, proto je třeba mnohem více pracovat. Pokud vyrobíte mimořádně výkonnou loď, na které však bude třeba každých 5 minut měnit plachty kvůli maximalizaci výkonu, skippera lodi za chvíli zničíte. Proto jsme na Safran pracovali jinak. Nejprve jsme si řekli, s kolika kilogramy je na lodi možné rozumně pracovat. To nám určilo výšku stěžně a z toho nám vyšla platforma spodku. Pracovali jsme opačně, než ostatní. Je to jako na horách, můžete si vybrat jinou cestu. Cestu, kterou si vybíráme, diskutujeme se závodníkem. Pokud budeme mít závodníka s býčí silou, který bude ochoten stále sledovat maximální rychlost na polárním diagramu, navrhneme pro něj výkonnější loď s většími plachtami.
Kolik lodí budete mít, nebo chcete mít, na příští Vendée Globe?
Nejméně čtyři: Safran, Groupe Bel, PRB a Paprec Virbac. Pokud budeme mít štěstí, mohou to být další dvě lodě. V této chvíli to nelze říci. Pro nás však není loď hotova ani ve chvíli, když již závodí. Stále je kolem nich mnoho stresu. Stále mám telefon u sebe a vždy když zazvoní, koukám, kdo volá. Mnoho telefonátů mám i v noci. Žádám jachtaře, aby mi často volali, proto se ozývají nejen tehdy, když se něco zlomí.
Více na www.guillaumeverdier.com
