Francouzský designér Samuel Manuard dokáže do své práce promítnout i bohaté zkušenosti závodního jachtaře. V minulé Route du Rhum obsadil skvělé 4. místo. Jádrem jeho designérské práce jsou závodní speciály pro Classe Mini a Class 40. Spolu s ním se podíváme, kam design závodních jachet směřuje.
Znáš pohled skippera i designéra na závodní loď. Liší se nějak tyto dva pohledy?
Neřekl bych, že je v těchto pohledech nějaký rozdíl. Jako skipper i jako designér se snažíš maximálně optimalizovat loď. Je to jen o tom, že designér je o krok napřed, ale cíl je stejný. Pro mě jsou velmi důležité moje zkušenosti se závoděním, ty diktují budoucí design. To je moje výhoda. Dostávám důležitou zpětnou vazbu závoděním na lodích, které jsem již navrhl.
Jakým směrem se bude podle tebe ubírat budoucí design závodních lodí v Classe Mini? Vezmeme-li v potaz loď Davida Raisona Teamwork Evolution, je to cesta, kterou vývoj půjde?
Teamwork Evolution je velmi zajímavá loď, protože se David Raison uchýlil k extrémním řešením. Nejdříve jsme viděli model a nyní je tu realita. A jezdí dobře. Ať už s lodí dosáhne jakýchkoli výsledků, nemyslím si, že je to cesta, kterou bychom měli následovat. Vrhat se do extrémních řešení není to, co považuju za dobrou cestu. Všestrannost lodi je velmi důležitým faktorem a dnes vidíme, že většina designů Mini se ubírá spíše k maximálnímu výkonu a jen velmi málo je konstruováno pro rychlou jízdu na boční vítr, jako je tomu u Teamwork Evolution.
Myslím si, že budoucnost bude spočívat v navrhování velmi výkonných lodí, které budou také dostatečně rychlé i ve slabém větru, takový mix. Jak se ukazuje v závodech, o předních příčkách se rozhoduje v momentech, kdy zeslábne nebo zesílí vítr.
Teamwork Evolution má silné i slabé stránky, jaké jsou?
Je to velmi výkonná loď, je velmi rychlá na bočák na hladké vodě, pravděpodobně rychlejší než kterákoli jiná Mini. Její slabá stránka se projeví v momentě, když se rozvlní moře a není příliš mnoho větru, potom se může téměř zastavit a veškeré nárazy do vln jsou pro loď velmi namáhavé. To může mít i negativní vliv na strukturální tuhost lodi. Jachta vystavená velkým silám musí nárazům odolávat, musí vydržet. A to není podle mě jisté.
Jak se dělá design
Pracuješ nyní pro Classe Mini a Class 40. Přemýšlíš do budoucna o třídě IMOCA?
Určitě ano, ale nejprve je třeba nalézt dostatečně bláznivého skippera, který si u mě objedná design a do toho dobrodružství se pustí. V současné chvíli jsem našel rovnováhu mezi designem a závoděním a jsem s tím maximálně spokojený. Každopádně si myslím, že v budoucnu budu navrhovat i IMOCA. Je to něco, na co se moc těším. Ale až to přijde, je mi jasné, že budu mnohem více pracovat a mnohem méně závodit. Takže bude muset znovu hledat rovnováhu. Proto mi to teď neschází, ale doufám, že to přijde. Nebudu zklamaný, když to nebude v nejbližších dvou letech.
Připravuješ designy lodí jen na zakázku, nebo na něčem pracuješ předem a potom sháníš kupce? Jak to vlastně funguje?
To je různé. Pro Class 40 nebo Mini nabízím základní design a nad ten základ existují různé možnosti jako výběr stěžně, kýlu apod. Některé úpravy mohou být připraveny na základě přání zákazníka. U dalších designů, které jsou specifičtější, se zcela přizpůsobuji požadavkům klienta. Návrhy pro Class 40 a Mini jsou trochu jiné než pro ostatní práce.
Křídlo místo plachty?
Jak vidíš budoucnost křídla místo plachet na lodích?
To je dobrá otázka. Myslím si, že zatím vývoj tímto směrem nepůjde, protože nás stále brzdí některé technické záludnosti. Křídla by se mohla používat na lodích závodících u pobřeží, při denních rozjížďkách. Na offshore lodích na to ještě nejsme připraveni, protože koncept křídla není možné přizpůsobit pro offshore jachting, to je zatím jisté.
V poslední době je ve třídě IMOCA úspěšný Guillaume Verdier. V čem myslíš, že je lepší než ostatní?
Verdier je velmi dobrý. Koncept jeho lodí je vynikající. Má zkušenosti s navrhováním pro Groupe Finot. Myslím, že ve spojení s VPLP společně našli rovnováhu mezi stabilitou a možnostmi lodi, kterou ještě stále může ovládat jeden muž. Jeho lodě mají nádherný tvar trupu a jsou velmi výkonné.
Nastupuje třída trimaranů Multi One Design. Co si myslíš o těchto lodích, které mají vystřídat trimarany ORMA?
Vypadají výborně. Po designové stránce jsou vynikající. Když se na ty lodě díváš, cítíš, že designéři využili zkušeností z ORMA, ale odstranili jejich slabé stránky. Nyní vytvořili loď, která je perfektní pro to, k čemu má sloužit. Jsou to velmi vzrušující lodě a na jejich závody se můžeme těšit.
Classe 9,50
Existuje místo pro novou lodní třídu mezi Classe Mini a Class 40?
Takže především již tu je třída Figaro, což ovšem je one design. Potom je tady Classe 9,50. Pravidla jsou vytvořena z osekané verze pravidel Class 40. Ve třídě je velmi málo lodí, které závodí. Sám jsem jednu navrhoval, jel jsem na ní a nadchlo mě to. Máte pocit, jako byste jeli na Mini, ale tahle loď vám nabízí více bezpečí a komfortu. Rád bych viděl tuto třídu na vzestupu. Dnes je ale velmi těžké založit a rozjet novou třídu. Je zde již mnoho závodů Class 40, máme hodně závodů Classe Mini a je těžké mít hodně tříd a hodně závodů. Vypadá to, že pro Classe 9,50 je těžké už jen najít flotilu, je jich velmi málo. Doufám, že se to změní, protože jsou to zábavné lodě. Jsou to vyvážené jachty, na kterých můžeš jet na turistickou plavbu i závodit.
Kde je tedy podle tebe zádrhel? Proč je jen pár lodí? Slyšela jsem, že 9,50 má zvláštní pravidla, která nejsou úplně nakloněná pro rozvoj této třídy?
Podle mě jsou pravidla Classe 9,50 v pořádku. Můžeš si postavit loď, která není moc drahá, je rychlá a je zábava na ní jezdit. Myslím, že vážným problémem je spíš nedostatek závodů. Nejsou závody, tak je těžké stavět třídu. Teď je asi tak 10–12 lodí celkově a ty jsou v Itálii, ve Francii, ve Středomoří, v Atlantiku... Co proslavilo Class 40, bylo to, že se podařilo získat účast na Route du Rhum. Tak se vlastně zrodila nová třída. Taky za ní stála úspěšná loděnice STructures, která vyrábí lodě Pogo. Classe 9,50 nemá žádnou takovou akci, jež by přitáhla zájem lidí v pozadí, a musí stavět od nuly.
Když hovoříme o Route du Rhum, jaké to bylo? Jak jsi spokojen se svým umístěním?
Byl to zajímavý závod a zažil jsem během něj hodně legrace. Bylo to skvělé, užil jsem si přípravy i samotný čas na moři. Start byl opravdu něčím výjimečným, stovky lodí kolem, statisíce diváků. Měli jsme trochu neočekávané podmínky, což přidalo závodu na zajímavosti. Můžete si myslet, že Route du Rhum je od Azor závodem v pasátu, ale v našem případě to tak nebylo. Ale to, že musíš počítat také s jiným scénářem, přidává závodění na zajímavosti. Myslím, že jsem jel dobře. Tím mám na mysli, že jsem stále držel dobrou pozici a zajel jsem dobrý závod.
Proč zahnutý daggerboard?
Na lodích třídy IMOCA jsou dnes vidět daggerboardy zahnuté do C i přímé daggerboardy, jaké jsou rozdíly těchto dvou odlišných řešení?
Nemůžeme říci, že jeden je lepší než druhý, každý z nich má své výhody i nevýhody. C konfigurace je skvělá v tom, že nezabírá tolik místa a je jednodušší pracovat s plachtami na přední palubě. Zahnuté daggerboardy mají také menší odpor vzduchu. A hydrodynamický odpor, který vzniká v oblasti daggerboardu a trupu lodi, je menší než u přímých daggerboardů. Velkou výhodou přímého prkna je to, že je levnější ho vyrobit. Je snazší mít křídlo, které dobře „klouže“ v boxu. Je trochu jednodušší, co se konstrukce týče. Další dobrá věc na přímém křídle je ta, že máte stále stejný úhel, i když změníte hloubku zanoření křídla. Můžete si vybrat, jak hluboko daggerboard zasunete, poměr mezi vertikální a horizontální silou zůstává stejný. S křídlem do C, pokud chcete docílit vertikálního zdvihu, musíte jej zasunout téměř celé, to je základní rozdíl. Ve finále je to jen o cestě, kterou zvolíš, a k takovému rozhodnutí musíš zvážit mnoho okolností. Na jedné ze svých Mini – Thomas Normand 787 – jsem zkoušel opačně skloněné přímé daggerboardy a byl jsem s nimi spokojen. Díky opačnému sklonu mají větší vertikální zdvih.
Jak dlouho navrhuješ designy lodí?
Od roku 2002, skoro deset let. Studoval jsem design a poté jsem rovnou začal navrhovat.
Kolik lodí jsi už navrhl?
Pár Mini a také tři Class 40. Když říkám tři, myslím tři různé designy. Také pracuji na různých zajímavých projektech, jako je Mac 45, celokarbonová loď s vyklápěcím kýlem, a nějaké další projekty jako Seascape 18, expediční veslice a turistické lodě.
Když prodáváš design, nemáš strach, jaké bude konečné provedení?
To je vždy trochu problém. V podstatě nemám žádnou kontrolu nad tím, jak bude loď postavená. Ale máme dva typy vztahů, je rozdíl mezi profesionálním a amatérským stavěním lodí.
Jel jsi závod Minifastnet s Milanem Koláčkem. Jaký byl?
Byl to dobrý závod, místy tvrdý. Zajeli jsme dobrý výsledek a myslím, že Milan je na dobré vlně a zajede dobrý výsledek v Transatu. Milan je vynikající jachtař, odvedl ohromný kus práce v přípravě i při samotné regatě. Obdivuhodné je to dvojnásob proto, že pochází ze země, kde není žádné opravdové jachtařské zázemí. Viděl jsem zapálení pro věc, soustředění a chuť závodit.
Text: Zuzana Navrátilová
Článek byl uveřejněn v časopisu Yachting revue
