Nestává se často, že máme možnost hovořit s tak zkušenými staviteli závodních jachet, jako je Sam Israelson z novozélandské loděnice Cookson Boats. Za sebou má jachty pro Americký pohár, Open 60, Speedboat, či TP 52.
Same, mnohé loděnice se v poslední době potýkají s problémy. Není dostatek zakázek, lidé přicházejí o práci, loděnice krachují. Jaká je situace u vás na Novém Zélandu?
Ani na Novém Zélandu není situace růžová. V naší loděnici se nyní dodělávají zakázky a počet pracovníků byl drasticky omezen na 14. Zaměstnání si udrželi jen ti největší odborníci, které si loděnice nedovolí pustit. Na dílně nyní pracuje i manažer loděnice. Není to však jen krizí. Pro nás je nevýhodná především situace v Americkém poháru. Ve 33. ročníku nebude novozélandský tým startovat a to je pro nás veliká ztráta. Zanedlouho by však měla začít stavba další 60 stop dlouhé jachty a loděnice nabere nové lidi.
Postihlo propouštění v loděnici i tebe osobně?
Mě propouštění nezasáhlo. Mám teď na starosti modernizaci našich jachet Cookson 50 s naklápěcím kýlem, do kterých montuji canardy (zasouvací ploutev před kýlem). Práci tedy stále mám, jen musím létat po světě za našimi jachtami.
Nedávno prosákly informace z Emirates Team New Zealand, který uvažuje o případné účasti ve Volvo Ocean Race pokud se urychleně nezlepší situace v Americkém poháru. Stavěla by se případně loď pro VOR u vás? V této chvíli je na podobnou otázku těžko odpovědět. Team New Zealand nemá v současnosti na loď ani účast ve VOR dostatek prostředků.
Ve vaší loděnici se vyrábějí i jachty třídy IMOCA. Letos ve Vendée dojelo percentuálně do cíle nejméně lodí v historii závodu. Je zde podle tebe nějaký konstrukční problém v těchto jachtách?
Nemyslím si, že by zde takový problém byl. Většina jachet závod nedokončila kvůli problémům s takeláží, s plachtami, případně s kormidly, nebo kýly. Trupy byly většinou strukturálně v pořádku, až na jeden případ. Za problémy s kýly a kormidly většinou mohly srážky s plovoucími předměty. Potíže s takeláží jsou způsobeny tím, že jsou jachty hnané až na samou mez svých možností. Navíc velká část jachet nebyla před startem Vendée vystavena podmínkám, do kterých se později během závodu dostaly. Nebyly dostatečně vyzkoušené.
Jaké jachty máš z těch, které jsi vyrobil nejraději?Pokud bych si měl vybrat tři, byla by to poslední loď pro Team New Zealand, která zvítězila v Americas Cupu, Speedboat a poslední Beau Geste vyrobená pro majitele z Hong Kongu.
Přijel jsi do České republiky také proto, aby s tebou Milan Koláček probral stavbu své jachty Classe Mini. Je vyrobena z karbonového prepregu a nomexové voštiny. Pokud byste podobnou jachtu stavěli u vás v loděnici, zvolili byste stejnou technologii?
Ano samozřejmě. Pokud dnes chcete stavět plnohodnotnou závodní jachtu, je toto nejlepší možná technologie. O ničem jiném bychom neuvažovali. Milan si vybral správně.
Měl jsi možnost si Milanovu jachtu prohlédnout, co na ní říkáš, jak se ti líbí kvalita provedení?
Jachtu jsem viděl, pomáhal jsem Milanovi s montáží skříní na daggerboardy, proměřil jsem vše potřebné a vše zkontroloval. Kvalita provedení je špičková. Milan se za svého pobytu v naší loděnici mnohému naučil.
Jistě však má kombinace těchto materiálů i svá negativa, jaká jsou?
Jachta vyrobená z kombinace materiálů karbon/nomex je lehká, tuhá a odolná. Až na jedno negativum. Nomex nemá rád bodové nárazy. Milan by se tedy měl snažit vyhnout za plavby bodovým nárazům. Taková je teorie, v praxi je to však těžší.
O kolik je celá Milanova loď lehčí, než kdyby byla místo nomexu použita levnější pěna?
Úspora hmotnosti je značná. Předpokládám, že Milan na trupu ušetřil 30 kg.
V poslední době je velmi populární třída TP 52. Pro tuto třídu jste stavěli ve vaší loděnici tento rok 2 ze 3 nových jachet. Předpokládáte, že podobná situace bude i příští rok?Vzhledem ke stávající ekonomické situaci nic takového nepředpokládám. Většina jachet ve třídě TP 52 je navíc relativně nová a nedá se předpokládat, že by se začaly masivně stavět další.
Proč je podle tebe dnes třída TP 52 tak úspěšná?
Myslím, že úspěch třídy je založen na dobře postavených pravidlech pro loď. Jedná se o technologicky velmi vyspělé jachty, které dokáží dosahovat vysokých rychlostí. Přitom zde není použit systém naklápěcího kýlu, který je přeci jen stále ještě technologicky náročný. Jinými slovy jde o vynikající moderní jachty. V neposlední řadě je zde i cena. Je vysoká, ale mnoho lidí chce utratit hodně peněz.
Co se týče výroby, liší se něčím technologie používaná pro výrobu TP 52 například od technologie používané pro výrobu VO70?
Ne neliší. Používáme ty nejmodernější a nejlepší technologie. Na lodích se šetří s každým gramem. Jsou vyráběny ve female formě, na trup již nepřijde žádný tmel, pouze barva.
Jak dlouho v loděnici pracuješ a kolik jachet jsi vyrobil?
V Cookson Boats pracuji již více než 5 let. Za tu dobu jsme vyrobili 35, možná 40 lodí. Za jediný rok jsem byl nejvíce u výroby 14 jachet.
Historie loděniceLoděnice Cookson Boats byla založena v Aucklandu na Novém Zélandu v roce 1974 Terrym Cooksonem. Nejprve vyráběla jachty dřevěné, v roce 1979 opustila brány loděnice první jachta vyrobená z laminátu. Stále se jedná o rodinný podnik, který dnes vede Mick Cookson. Soustředí se na výrobu závodních jachet na zakázku. Od počátku spolupracuje s vynikajícími designéry Farr Yacht Design, s Lauriem Davidsonem, Germanem Frersem, duem Nelson/Marek, Raichel/Pugh, Judel/Vrolijk, Botin & Carkeek a v poslední době i se známým Juanem Kouyoumdjianem. Ze známých jachet, které loděnice vyrobila, bychom měli jmenovat především Stars & Stripes v roce 1984, několik jachet Fram pro norského krále, jachty pro Americký pohár pro Team New Zealand, několik jachet pro závod Whitbread a Volvo Ocean Race, jachty Bribon pro španělského krále, katamaran Playstation Steva Fossetta, několik jachet Atalanti pro řeckého rejdaře Andreadise, azur de puig Farr 53, Virbac třídy IMOCA, Pyewacket a Maximus, mnoho jachet třídy TP 52, Cookson 50, jachtu Pindar třídy IMOCA a atraktivní Speedboat a Beau Geste.
Více informací najdete zde.
