Informace z první ruky jsou vždy nejlepší a proto vám přinášíme popis 1.etapy Les Sables – Les Acores – Les Sables přímo od Milana Koláčka. Připomínám ještě, že obsadil skvělé 7.místo.
Po startu jsme pluli na předobok. Zpočátku jen s hlavní plachtou a kosatkou, po několika hodinách jsme projeli frontou a vytahujeme genakry. V uterý ráno (40h) bychom se měli dostat k Cap Finistere kde přijdou na řadu spinakry a vítr o síle 20 až 25 uzlů.
Po druhé noci už jsem sám a nevidím žádné lodě v dosahu. Snažím se stále udržovat maximální rychlost. To je jediné co mám v hlavě zafixované. Kurz a maximální rychlost. Moc se mi nedaří spát a ani moc nejím.
Třetí den se vzdaluji od břehů Španělska. Vlny nabírají pravidelnější tvar a daří se mi dlouhé skluzy z vln. Rychlost lodě je mezi 12-15 uzly. Autopilot občas jede 14 uzlů. Uvnitř lodi vše skřípe a hvízdá. Pokračuji dále co nejvíce na jih. Později mi to ale nedá a snažím se stočit kurz více k Azorským ostrovům.
Čtvrtý den je nejhorší, vítr hodně mění směr, sílí a zase rychle slábne. Osmkrát za den měním plachty. Velký spinakr za C5 a střední spinkar. Sotva vyměním plachty, vítr se změní. Zpět na původní směr a sílu. Je to velmi vyčerpávající. Taky několikrát chytám kolem kýlu velký kus igelitu nebo dokonce jakýsi silný popruh, který bubnuje do trupu lodi. Pokaždé musím stáhnout spinakr a couvat s lodí po větru, abych se toho zbavil.
Cesta ubíhá velmi rychle a po třetím dni jsem se konečně dostal do režimu spánku, jídla a pití. Každou hodinu vidím o deset mil méně na loguJ.
Po čtyřech dnech na levoboku se začíná projevovat únava materiálu. Trhá se kladka na backstay. Naštěstí jsem na palubě a rychle reaguji. Vypouštím otěže spinakru a rychle kladku provizorně přivázuji zpět k chainplate. Ten samý den se mi trhá bobstay (lano, které drží čelen směrem dolů). Spinakr ulítnul a čelen také. Lovím jej z vody a ztrácím více jak hodinu opravou. Musím kompletně předělat systém z nových lan.
Vítr se lehce stáčí a začínám litovat, že jsem nejel ještě alespoň o 50 mil na jih podél Španělska. Občas jedu kurzem 290 až 300 namísto ideálních 270-280. Uklidňuje mě, že začínám slyšet ostatní v rádiu. Slyším i ostřílené borce, tak je jasné, že musí být v okruhu 20 mil. Znamená to, že bych na tom nemusel být špatně. Později se spojuji se 198 se Sebastienem a lámanou francouzštinou z něj doluji pozici. Vím, že je kousek přede mnou společně s Vincentem 630 a za mnou je 618 a 429.
Předposlední den je jako na rovníku, chodí mraky a vítr se stále mění. Mění směr a rychlost klidně z 15 na 25 uzlů. V jednu chvíli se mi daří s velkým mrakem dojet dvě lodě a dostat se na páté místo.
Poslední odpoledne a noc křižujeme po větru a bojuji s 630 a 198. Je to velmi těsný souboj a chvíli to vypadalo, že mám obě lodě za sebou. Vítr ale opět lehnul. Myslím si, že se mi náskok jedné míle na 630 podaří udržet. Bohužel na mě doléhá únava a chvílemi ztrácím kontrolu nad tím, co dělám. Taky občas zaznamenávám mikrospánek. Jsem na pokraji vyčerpání, protože od 4tého dne, kdy jsem se 198 a 630 v kontaktu, jedu na 100 procent. Nejsem schopen zregenerovat, nakonec mám i strach, abych neusnul a nenajel do ostrova který je velmi blízko. Nakonec ani pořádně nevím, jak jsem se dostal kolem ostrova Sao Jorge. Jen vím, že jsem byl hodně opatrný kolem výběžku, kde jsou pod vodou skály. Těsně před ním mě předjíždí 630. Posledních 18mil už nemám sílu na nic a dojíždím do cíle na 7.místě.
Související články:
Milan Koláček sedmý v Hortě!!!, 7.místo ve 2000, Milan je šestý, Kdo z koho?, Milan stále na 8.místě, Milan Koláček na 8.místě!, Milan Koláček v první desítce, Směr Finisterre, Milan Koláček startuje na Azory
