Search
× Search
Kurzy TOP
Azorské ostrovy - perly Atlantiku (3. díl)
Daniel Vodička
/ Kategorie: Kam jet

Azorské ostrovy - perly Atlantiku (3. díl)

Text: Renata Brožková a Jiří Brožek

V posledním díle cestopisu po Azorských ostrovech se s Jirkou Brožkem podíváme na Faial, Pico a Sao Miguel. Na závěr se dozvíme pár praktických informací, kolik stojí cesta, jaké ceny jsou v místě běžné (a budete překvapeni) a kolik zaplatíte za marínu (jachtaři ze Středomoří budou zaskočeni dvojnásob).

Faial

Dominantou Faialu je obrovský dvoukilometrový sopečný kráter uprostřed ostrova. Trek po obvodu kráteru jsme si nemohli nechat ujít. Je dlouhý necelých 10 km a nabízí neskutečné výhledy do nitra kráteru a na druhou stranu přes lány hortenzií a pastviny na oceán.

Ostrov zažil velkou explozi v roce 1957. Sopečné erupce vytvořily na západě ostrova v letech 1957-58 nad mořskou hladinou nový vulkanický ostrov se sopkou, která téměř pohřbila stařičký maják na pobřeží pod vrstvou sopečného prachu a vyvěrající lávy. Místo se jmenuje Vulcao dos Capelinhos a v jeho bývalém prvním patře, dodnes se nacházejícím pod úrovní černé vulkanické krajiny, je zajímavá výstava. Zachycuje nejen erupci z 50. let, ale i další informace o spících a probuzených světových vulkánech. V Hortě, hlavním městě ostrova s krásným architektonickým dědictvím, leží přístav jachet, který je důležitou zastávkou lodí, plujících mezi Amerikou a Evropou. Není možné tu nenavštívit oblíbenou hospodu všech jachtařů a námořníků – ikonu námořního jachtingu Peter Café Sport. Velkým zážitkem je i procházka marínou, kde nenaleznete téměř žádné charterové lodě. Každý, kdo připluje z Karibiku či Evropy zde zanechává vzkaz na zdech či chodnících v přístavu v podobě různých malůvek a nápisů.

Pico


Metou našeho výletu byl, kromě plavby samotné, výstup na vrchol sopky Pico na stejnojmenném ostrově. Ostrov Pico má pouze dva přístavy, rybářský nechráněný přístav Madalena vzdálený 5 NM od Horty a Lajes do Pico na JV ostrova, kam se s lodí s ponorem 1,8m zaplout nedá. Pro náš účel jsme se ráno uvázali v rybářské Madaleně. Autem jsme se vydali poznat vnitrozemí ostrova. Na noc jsme se s lodí vrátili raději na Faial. Rybářká Madalena nenabízí vodu ani elektřinu a přístav je celkově neupravený. Druhý den ráno znovu na Pico, je to totiž pouhých 6 mil.

Pico je druhým největším ostrovem o rozloze 447 km2 s více než 14 tisíci obyvateli. Vévodí mu impozantní sopečný kužel stratovulkánu Alto de Pico, který je se svojí výškou 2351 metrů nad mořem i nejvyšší horou Portugalska. Základna hory je dlouhá 16 km. Hlavní kráter se jmenuje Pico Grande, uvnitř něj se nachází lávový kužel známý jako Piquinho. Z vulkánu se neustálé kouří. Špice se většinou skrývá v mracích, ale komu se poštěstí za hezkého počasí čtyřhodinový výstup na vrchol zvládnout, dohlédne na všech pět centrálních ostrovů. Vulkán s bílou sněhovou čepicí se čas od času probudí, takže z podzemí tryskají proudy lávy, dýmá kouř a létají balvany. Nyní dřímá už téměř padesát let. Poslední výbuch nastal v roce 1963 (předchozí erupce byly v letech 1562 a 1718), kdy láva tekla v desetikilometrové šíři. Její cesta je i přes bujnou vegetaci dodnes znatelná. Sopka byla naším nejvyšším cílem na ostrovech. Na úpatí vulkánu zaplatíte poplatek za výstup, ano, nemýlíte se. Namáhavý výstup na vrchol jsme zdolali během 4 hodin a další 2 hodiny jsme sestupovali. Zážitek to byl nezapomenutelný, výhledy překrásné a radost obrovská.
Pico je nejmladší ostrov celého souostroví a dodnes jsou patrné pozůstatky po sopečné činnosti. Černé kameny a lávová pole se nachází téměř všude. Nádherné jsou vesničky Lajido a Cachorro na severu ostrova, kde jsou pouze černé lávové domky s bílými rámy, i kostel je černý. I přes převahu vulkanických jevů se ostrov pyšní bujnou vegetací, úrodnou půdou a místní vinařská krajina byla zařazena na seznam UNESCO.

Další zajímavostí ostrova je muzeum velrybářství v přístavu Lajes, který připomíná dnes už zakázaný lov velryb. Jsou zde k vidění fotografie ulovených vorvaňů, porcovaných přímo v přístavu, stejně jako stroje na zpracování velrybího oleje, rybí moučky i masa. K prohlédnutí jsou i velrybářské lodě. Azorští velrybáři vůbec nebyli profesionály na plný úvazek. Harpunami lovili obrovské kytovce z malých dřevěných bárek jen tehdy, když se u ostrova objevili. Pak vesnický holič, řezník, vinař a hostinský všeho nechali, naskočili do tichých lodiček, aby daleko na moři získali kořist, která jim přinesla víc peněz, než jejich obvyklá každodenní dřina. Mnozí se však už domů nevrátili, protože poraněné velryby velmi často chatrné skořepinky v boji o život mohutnými ocasy rozmlátily na třísky. Dnes je možné vorvaně už jen pozorovat. Tito mořští obři jsou schopni ponořit se na hodinu a půl pod vodu až do hloubky dvou kilometrů.

Sao Miguel

Na zpáteční dlouhou přeplavbu z Pica na Sao Miguel jsme vypluli večer. Čekalo nás opět 155Nm a vítr byl zpočátku příznivý. Během noci se točil, slábl a zase sílil. Cestou jsme zahlédli pár delfínů a karetu obrovskou. Po 27 hodinách a po 155 uplutých NM zajíždíme do přístavu Ponta Delgada. Další dva dny jsme věnovali poznávání ostrova.
Sao Miguel je s rozlohou 759 km2 největším a hlavním ostrovem celého souostroví, sídlí zde azorská autonomní vláda. Žije zde přibližně 135 tisíc obyvatel, což představuje polovinu z celkového počtu obyvatel souostroví.
V hlavním městě stojí za pozornost nádherný poutní klášter Nossa Senhora da Esperanca se sochou Ježíška, těšícího se podobné slávě jako pražské Jezulátko. Pro ostrov jsou typická krásná jezera, vnořená do sopečných kráterů - Lagoas das Furnas s termálními prameny a horkými vřídly, Lagoa do Fogo nebo Sete Cidades. Atrakcí je jídlo, které se připravuje v zemi v horkých vřídlech. Zájemci si ráno přinesou hrnec naplněný masem, zeleninou a přílohami, který se dá na půl dne do země a když se vyndá, je uvařeno. Jídlo má neopakovatelnou originální "vulkanicko-podzemní" příchuť. K němu se pije místní víno s příznačným názvem Terras de lava. Sever ostrova je díky svému klimatu výjimečný pěstováním čaje, čajové plantáže jinde v Evropě nenajdeme.
Jeden ostrov je krásnější než druhý. Svým vznikem a vývojem jsou si hodně podobné, avšak přesto je každý jiný a každý nabízí svá specifika. Těžko se hodnotí, kde bylo nejlépe, zážitků je mnoho a touha vrátit se je silná. Ostrovy nás uchvátily svou krajinou, bujnou vegetací, spoustou svěže zelených pastvin, rozkvetlých ibišků, azalek a modrých hortenzií. Bohužel se nám nepodařilo během nabitých dvou týdnů navštívit zbývající tři ostrovy Flores, Graciosa a Corvo. Je tedy potřeba se vrátit a plout .....

Navigátor

Letenky – z Prahy, Mnichova či Berlína do Lisabonu a dále do Ponta Delgady – cena od 9 – 13 tis CZK dle obsazenosti a včasného zarezervování
Pronájem lodi Dufour 450 – od 3.550,- EUR za týden (při včasné knihování sleva, 2 týdny také sleva)

Poplatky v marinách – Dufour 450 – Angros do Herosimo (Terceira) – 9,- EUR/noc, Horta – Faial – 11,- EUR/noc, Santa Maria – 10,- EUR.

Zapůjčení auta na den – dle kategorie – malé auto (Citroen, Kia, Nissan) – od 35,- EUR do 50,- EUR (dle ostrova) střední kategorie – Volvo 70 – 90,- EUR na den. Na turisticky více vytížených ostrovech – Faial, Terceira, Sao Miguel doporučujeme rezervaci 1-2 dny předem.
Datová SIM karta – 10,- EUR na 3Gb. Wifi téměř všude – rychlost proměnlivá.

Časové pásmo: - 2 hodiny oproti času v ČR.
Doporučené cestování – květen – polovina října. Mimo tyto měsíce také možno, ale vítr může být extrémně silný.
Restaurace – pivo – 1,- EUR, lahev vína – 10,- EUR hlavní chod – ryba cca 10,- EUR, beef steak – 12,- EUR. Zeleninový salát – 3,- EUR.





 

Vytisknout
2561

Theme picker

Na horu