Search
× Search
Konoba Stončica
Daniel Vodička
/ Kategorie: Kam jet

Konoba Stončica

Hledáte-li klid, krásnou přírodu a vynikající domácí kuchyni, zamiřte do zátoky Stončica na severovýchodě Visu. Zde již více než 150 let žije a hospodaří rodina Linčir.
 

Ostrov Vis byl po 40 let spolu s Lastovem turistická terra incognita. Šlo o vojenská pásma, kam měli turisté vstup zakázán. Díky tomu si oba do moře vystrčené ostrovy zachovaly velmi dlouho své kouzlo. Dnes je sice Vis turistickým rájem, ale jeho dlouholetá odtrženost je stále znát.

Lidé odcházejí
Na ostrově celoročně žije 2500 obyvatel. Ostrovy se vylidňují, to je obecná pravda, mladí odcházejí a vracejí se jen v létě. Ještě na přelomu 19. a 20. století bylo ostrovanů 18 000. O vzdělání dětí se staralo 10 škol a jedna škola byla dokonce i na ostrůvku Biševo.
Pohroma přišla v roce 1910, kdy se na ostrov dostal révokaz. Drobný hmyz dokázal, stejně jako v celé Evropě, zlikvidovat místní vinice. To byla pro ostrovní ekonomiku velká rána a začal hromadný úprk z ostrova, který neskončil ani dnes.
Za 2. světové války ovládali Vis partyzáni. V jeskyních zde měli nemocnici, na plochém vrcholu ostrova bylo letiště, které v případě nouze sloužilo spojeneckým pilotům. Kilometr dlouhá přistávací dráha je dodnes patrná. 


Turistický boom

Foto Pavel Nesvadba/sailingphotogallery.com

Foto Pavel Nesvadba/sailingphotogallery.com

Po zimě bylo rákosí oddělující konobu od moře seschlé a poničené.

Dnes se ospalé uličky Visu a Komiži proměňují na část roku v lákavou turistickou destinaci. Na nábřeží vyrostly desítky restaurací, kaváren a obchodů s cetkami turistického typu. Nálada připomíná italské turistické letovisko. Klid z časů zapomenutého ostrovního přístavu devadesátých let konce minulého tisíciletí je pryč. Kouzlo zmizelo…

Ve stínu majáku

Nezmizelo však všude. Stále se najdou místa, která jsou spojena s klidem desetiletí, kdy cesta na ostrov nebyla bez vojenské uniformy možná. Jedním z těchto míst je zátoka Stončica ležící na severovýchodě ostrova. Vjezd do dlouhé a úzké zátoky vyznačuje stejnojmenný mohutný maják postavený na nedalekém mysu.
Zátoka se vyznačuje jednou zvláštností. Na jejím konci najdete písečnou pláž. Příjemná písečná pláž, která jen mírně sestupuje do vody. Až na hloubce kolem 2 metrů vytvoří písek prudký svah, který zmizí v hlubině.
V zátoce se dříve stálo na kotvě. Dnes zde společnost Issa Nautica instalovala kotevní bóje. Nebude to tedy zadarmo…

Konoba Stončica 

Foto Pavel Nesvadba/sailingphotogallery.com

Foto Pavel Nesvadba/sailingphotogallery.com

Linčirovi se psem Flakou.

Konoba Stončica stojí na konci zátoky ukrytá za rákosím. Dům byl postaven před 150 lety. Hosté sedí u stolů na trávě pod palmami a dalšími stromy. Atmosféra na jedničku.
Vaří se z domácích surovin. Domácí znamená suroviny z Visu. Vždy to bylo tak, že suroviny produkoval někdo z rodiny. Ryby Toni, maso Mario, Pavo víno, rakiji a prošek, společnou starostí byly ovoce a zelenina. Tripo se pak nejvíce stará o běh restaurace a je kuchař. Před dvěma lety však zemřel nejmladší z bratrů Mario. Od té doby se jehněčí nakupuje. Vždy ale pochází z ostrova.

Pokud se zde zastavíte, dejte si peku. Maso pečené pod železným poklopem ve žhavém popelu. Na místní janjetinu ispod peke sem zajel i Stipe Mesić v době, kdy byl chorvatským prezidentem. Stejným způsobem je možné upravit i jiná masa, například také chobotnici.
Zamíříte-li do Stončice na peku, vyplatí se zatelefonovat a jídlo si objednat předem, aby nebylo nutné dlouhé čekání. Peku nepřipravíte na počkání. Druhou možností je zajet na místo během dne, objednat si jídlo a volný čas využít ke koupání na pláži. Tuto možnost si cení především rodiny s dětmi. 

Foto Pavel Nesvadba/sailingphotogallery.com

Foto Pavel Nesvadba/sailingphotogallery.com

Chobotnicový salát je mezi předkrmy klasikou

Na místním jídelníčku jsou samozřejmě i ryby. Vždy čerstvé. Každý den je přiváží Toni. Proto si můžete být jistí, že padne-li vaše volba na rybu, také neuděláte chybu.
Protože jsme navštívili Stončicu na začátku dubna, kdy bylo do startu sezóny ještě daleko, byla stále znát, že tvrdá zima zanechala na okolí domu stopy. Přesto bylo vše za pár minut připraveno na večeři. Tripe  připravil jehněčí kotletky na grillu s jarní cibulkou z pozemku za domem. Jako příloha bylo bramborové pyré s petrželí a na oleji osmahnuté domácí brambory.
Po výborném hlavním chodu přišly na řadu dva moučníky. Tím jedním byla kandovaná kůra z domácího citronu. Sladko nahořklá chuť kůry přitahovala i oba naše hostitele Pava a Tripa, kteří si nedokázali nezvyklou sladkost odříci.
Další na řadě byl Hib. Jedná se o tradiční moučník z Visu, který pochází již z antických dob. Je složen z fíků, aromatických bylin, mandlí a rakije. Skladuje se v suchých listech vavřínu a rozmarínu, které dodají sladkosti speciální aroma.

Konoba Stončica má kouzlo, které je třeba zakusit na vlastní kůži. Je to místo, které se vyplatí navštívit nejen na večeři, ale na celý den. Platí to dvojnásob, pokud máte s sebou děti, které si mohou hrát na pláži. 

Jen na jednu věc přitom dávejte pozor. Levá část pláže je bezpečná, ideální na hraní. V pravé části před restaurací by děti neměly běhat. Jsou zde na dně sasanky, které dokáží nepříjemně žahnoutt. V případě problému s požaháním poproste někoho z Linčirů o pomoc. Budou mít u sebe mastičku, která pomůže. Pro lepší porozumění se hodí vědět, že jde o sasanku, které se říká chorvatsky vlasulja.

Kontakt najdete zde
 

Vytisknout
5209
Na horu