Search
× Search
Kurzy TOP
Něco nového v jižní Bretani (1. díl)
Jiří Brožek
/ Kategorie: Kam jet

Něco nového v jižní Bretani (1. díl)

Přestože jsem plul v různých mořích, do jižní části Bretaně jsem zatím nezavítal. Bretaň jsem navštívil pouze na severu, když jsme pluli ze St. Malo na Normanské ostrovy a do Anglie. Ukazuje se to jako velká chyba.

Před pár lety jsem poznal Milana Koláčka a minulý rok se mi naskytla možnost s Milanem otestovat novou sportovní loď z loděnice Pogo. Byla to nová zkušenost a skvělý zážitek. Jižní Bretaň mne okouzlila svými útesy, strmě čnícími skalními výstupky v zálivech, starými hradbami a pevnostmi, silnými proudy i velkým rozdílem hladiny mezi přílivem a odlivem. Pro našince spíše zvyklého na podmínky Středomoří nebo Baltu něco exotického.

Doma jsem ukázal pár fotografií a nemusel jsem rodinu dlouho přesvědčovat, že tato oblast bude tou nejlepší variantou pro naši letošní plavbu.

Slušná cena

Není až tolik charterových společností, které by se zabývaly půjčováním lodí v této oblasti. Oslovil jsem jednu, se kterou byly dobré zkušenosti již při plavbách v Karibiku. Pravda, výběr nebyl tak pestrý jako vějíř nabídek v Chorvatsku, zato ještě v polovině května bylo kupodivu víc jak polovina lodí neobsazených, tudíž jsme si mohli vybrat. Je nás celkem 5, a tak se naše soustředění ubíralo cestou ke 3-4 kajutovým lodím a zvítězila nabídka na plachetnici Dufour 385. Starší loď s jednoduchým vybavením pro oceánský jachting, s genakerem a dinghy s motorem v ceně. Na týden za necelých 1400,- eur, což když podělím počtem členů posádky a počtem nocí, vyjde mi loď téměř levněji než lepší pension na Šumavě.

 

Zkušenosti

Prvním překvapením byla komunikace s charterovkou. Když se mne ptali na crew list, zároveň se dotázali na mou jachtařskou kvalifikaci. Přeposlal jsem jim svou jachtařskou licenci (B MDČR) a crew list. Vrátilo se mi poděkování za crew list a odpověď, že nechtějí žádnou kopii licence, neboť ve Francii žádné papíry nepotřebujete, ale že chtějí mé skutečné zkušenosti a plavby, které mám za sebou. Zalovil jsem v paměti, poslal plavby za posledních několik let a přišlo v odpovědi „ok“. Jak jsem pochopil, důraz byl kladen na přilivové vody, což je v této části Evropy logické.

Nespěchat

Cesta z Prahy do Bretaně je dlouhá, proto jsme si ji rozdělili do dvou dnů. První den jsme po tisíci kilometrech přenocovali v Charteres, kde se tyčí jedna z nejstarších a nejkrásnějších gotických katedrál ve Francii. Ráno jsme si ji prohlédli a pak zvolna pokračovali do Trinite sur Mer, kde se nacházel náš domovský přístav. Převzetí lodi bylo na velmi dobré úrovni. Technik nás nejprve nechal si vše projít a osahat, podívat se po palubě a zkontrolovat plachty. Pak přišel a byl připraven vše ochotně vysvětlit. Měl jsem svůi pilot „Atlantic France“ od Imraye, mapy také své. Na palubě byly místní velmi podrobné mapy pokrývající oblast celého Biskajského zálivu. Pilot samozřejmě pouze ve francouzštině a přílivové tabulky taky. Avšak rychle jsme se zorientovali. Společnost ten den předávala již jen další dvě lodě, takže byl na všechno klid a čas. Parkoviště zdarma hned u maríny a supermarket asi 100 metrů od mola. 

Největší trimarany

Jakmile jsme pořešili předávku, šli jsme se projít po přístavní hrázi. Za ní jsme viděli špičkové závodní trimarany, na kterých obeplouvají svět francouzské jachtařské legendy. My jsme si měli možnost prohlédnout trimarany IDEC skippera Francise Joyona a Actual. Občas je tu k vidění Sodebo či Spindrift 2, které tu však dnes chyběly.

Po prohlídce těchto jachtingových F1 jsme si ještě vychutnali pohled na přístav z malé kavárny naproti. Příliv kulminoval a my jsme byli připraveni vyplout. Vzhledem k tomu, že bylo už téměř 8 večer, nechtěli jsme plout nikterak daleko. Původním plánem bylo vplout do hrdla Morbihanského zálivu, jenže tam jsou v polovině odlivového cyklu proudy silné až 8 kn, takže jsme od tohoto záměru ustoupili, napnuli plachty a stanovili kurz na přístav Port Hauliguen na poloostrově Quiberon. Plavba nám zabrala přes dvě hodiny, ale upluli jsme krásných 12 mil, které nám druhý den zkrátili čas plavby na západ. Naším nejzápadnějším cílem byly totiž Glenanské ostrovy. Naproti zálivu, kde se nachází město Concarneau. 

Jen za světla

Překvapením bylo, že si charterová společnost nepřeje, abyste pluli v noci. Pravdou je, že pobřeží je velmi členité a roztříštěné četnými skalisky, které jsou sice osazeny kardinálním znaky, ty však za tmy obvykle nesvítí. To, co vám přijde ve dne vcelku logické a jasné, v noci se míhá různými světly malých majáků, občasných izolovaných nebezpečí či jiných nástrah. Musíte přitom počítat s tím, že dvě třetiny těch kamenů a skalek co ční nad hladinu nejsou nijak značeny. Kolem půlnoci jsme vpluli do Port Hauliguen. Vyvázali jsme se na vedlejší loď a uložili ke spánku unaveni po dlouhé cestě.

Slušný vítr

Ráno jsme se probudili do šedivého zamračeného dne. Přecházela fronta a vítr foukal svižně od jihozápadu. V poryvech to šlo ke 20 uzlům, což nám pomohlo se rozhodnout, kam dál plout. Směr větru byl ideální na kurz ke Glenanským ostrovům. Znali jsme je z obrázků průvodců a moc jsme se na ně těšili. Byl den finále fotbalu a potřebovali jsme nutně do města. Musíme zajít do nějakého prima baru na cider a pivo. Před dvěma lety jsme sledovali finále MS v kopané na Jersey, pro dnešek padla volba na Concarneau.

Fotbal

Plavba byla skvělá. Celou dobu stoupačka prakticky na stejný kurz, vítr ze SW 4-5Bf, s lodí to mlátilo a atlantické vlny nás mnohdy dostávali do super skluzu. Někteří se schoulili v salonu. Celkově to byla docela náročná plavba. Upluli jsme 60 mil a trvalo nám to něco přes 10 hodin. Cestou jsme se míjeli se školní lodí – tall ship Belem. Je to velký zážitek plout vedle takové lodě a navíc ji obeplout. Vděčné téma k fotografování. Stejně jako delfíni, kterých je tu opravdu hodně. V přístavu se rychle vyvázat a hurá do hospody. V baru bylo veselo. Těšil jsem se na kousky milovaného a nenáviděného Ronalda. Dopadlo to tak, jak všichni víte, ale Francouzi se tvářili, že to žádné fauly nebyly. Utkání postrádalo dramatický scénář a výhra Portugalců místní až tolik nerozlítila. V klidu dopili víno a piva a šli do ulic slavit stejně, jako kdyby vyhráli. 

Concarneau

Concarneau – ve městě žije kolem 20 tisíc obyvatel. Největší atrakcí města je „ville close“ pevnost s uličkami na 300 metrů dlouhém ostrově. Centrum je poseté kavárnami, creperiemi a obchody se suvenýry. Celé městské hradby jsou přístupné a návštěva tohoto centra rozhodně stojí za pozornost. V nedaleké tržnici nakupujeme čerstvé ovoce a creperky. Koupit můžete všechny druhy mořských živočichů – velké kraby, krevety, tuňáka v celku i naporcovaného. Ceny jsou přiměřené, nikoliv přemrštěné. Ochutnat můžete také čerstvé ústřice s citronem. Tucet za 5,- eur. 

Nastal čas se s městem rozloučit a vyplout směrem na Glenanské ostrovy. Fouká nám 16kn ze SW a potřebujeme plout čistý jih. Stoupáme co to jde a chvilku závodíme se starší Hallberg Rassy 32. Nenecháváme se zahanbit a Rassyna mění kurz a míří na jihovýchod. 

Glenany

Glenanské ostrovy jsou 18 km vzdálené od jižního pobřeží Bretaně. Zahrnují devět hlavních ostrůvků a další desítku menších. Ostrovy jsou téměř neobydlené, mají sněhobílé pískové pláže a tyrkysovou barvu moře. Francouzi je nazývají Karibikem Bretaně. Na východní straně ostrova Penfret je vhodná zátoka k zakotvení. Na dinghy se můžete dovézt na krásnou bílou pláž a strávit tu skvělé odpoledne. Otužilejší z nás se koupali v plavkách, místní jachtaři občas v neoprenu. Voda měla krásných 18°C a procházka k majáku patřila k nezapomenutelným zážitkům. Je nás tu tak maximálně patnáct jachtařů, v zátoce tři lodě. Ostrovy jsou také velkou ptačí rezervací a zároveň sídlem proslulé francouzské jachtařské školy. Od majáku se nabízí široký výhled na okolní malé ostrůvky, mezi kterými létají děti na windsurfech a malých plachetnicích. Pestré barevné plachty se míjejí a křižují. Zdejší obyvatelé byli až do 19. století chovateli langust a humrů. Později se odstěhovali. 

Braveheart

Strávili jsme zde celé odpoledne.Večer jsme vypluli dále. Našim cílem byl ostrov Groix, který leží na ESE od Glenan asi 20 mil. Foukalo nám SW a tak po 2 minutách motorování z kotvy (kolem nás stály ty tři další lodě) jsme vytáhli plachty a odpluli. Vítr byl příhodný a na stěžeň šel genaker. Jakmile jsme balon vypustili, loď se téměř rozletěla. Pluli jsme standardně 8uzlů, vlny měly ocelově lesklou barvu od pozdního odpoledního slunce a vítr čechral vlasy.  Dvacet mil takřka přeletíme, cestou potkáváme delfíny a na moři jsme úplně sami. V 9 večer jsme připluli do mariny v Port Tudy. Nebylo tu žádné volné místo. Vyvazujeme se na pravý bok belgické lodi se jménem Braveheart. Posáda je pryč, ale asi po hodině se vrací a kapitán nám leze do kokpitu a praví – doufám, že ráno brzy vstanete, my chceme odplout už v 6.00 hodin. Ujišťuji ho, že s tím nemáme problém a trochu se podivujeme nad jeho výřečností. Bohužel, nebyl úplně příjemný...

... Budík mně budí v 5.50 hod a v 5.59 lezu na palubu. Na vedlejší lodi je mrtvo. V 6.02 klepu háčkem na bok vedlejší lodi.. Žádná reakce. Klepu podruhé a slyším, jak se někdo škrábe ze salonu do kokpitu. Vylezl náš večerní známý a omlouvá se, že v 6 neodplují, že se večer opili a že pojedou tak v 10. Šel jsem si tedy lehnout a utrousil mezi zuby, že tohle není úplně fér, že se toto nedělá. Zkoušel jsem chvilku číst, až jsem opět usnul. V 9.00 lezu na palubu a tam opět stojí skipper z vedlejší lodi a dává mi do ruky pytlík s čerstvými croissanty a s omluvou ještě jednou komentuje ranní situaci. Prostě jsme se zpili a nevstali jsme, pravil... Pochopil jsem.

Pokračování až doplujeme...

Vytisknout
2761
Na horu