Search
× Search
Plavba po Waddenzee na Terschelling, Ameland a Vlieland
Jiří Brožek
/ Kategorie: Kam jet, Zajímavosti

Plavba po Waddenzee na Terschelling, Ameland a Vlieland

Na Waddenzee jsme původně měli v plánu vyrazit už v dubnu během Velikonoc. Zásah vyšší moci však zamíchal kartami a změnil plány. Náhradní termín jsme hledali hned, jak to bylo možné. Místo vlhkého jarního chladu na nás na Waddenzee zbylo léto…  

Přestože to letos ve zdejších vodách nepraská úplně ve švech, maríny jsou poměrně plné. Je to tím, že Holanďané tolik necestují a ti co mají lodě, jsou vyvázáni v přístavech atraktivních ostrovů. 

Červencový termín je fajn z několika důvodů. Je teplejší počasí, jsou delší dny a celkově jde veselejší období.

Waddenzee

Zdroj Navionics

Zdroj Navionics

Trasa plavby. Kdo ví, co znamená zelená, uvědomuje si ošidnost těchto vod.
Waddenzee je přílivové moře mezi holandskou pevninou a západofrískými ostrovy - je oblíbeným místem milovníků přírody, vodních sportů, ale především fanoušků tradičních holandských lodí, které mají plochá dna. Já sám sem jezdím už cca 18 roků. Pro letošní plavbu jsme zvolili osvědčenou krásku, 20 tun těžkou, 15 m dlouhou (s čelenem 20 m) a 90 let starou loď. Již několik desetiletí slouží jako charterová loď. 

Plodě s plochým dnem

Nizozemské plachetnice prodělaly dlouhý vývoj. Každý typ lodě se liší svým designem zaměřeným na specifické zeměpisné požadavky. Dostaly svá jedinečná pojmenování. Například bol, botter nebo tjalk či skûtsje. Lodě byly původně stavěny ze dřeva, poté ze železa a později z oceli.

LEMSTERAAK 

Image
Jeden konkrétní typ známý pod jménem „lemsteraak", je považován za nejkrásnější plachetnici způsobilou k plavbě na moři. Lemsteraaky se staly vrcholem vývoje a inovací po staletí výroby plachetnic.

Lemsteraak je tradiční fríská plachetnice s plochým dnem. Podobně jako jiné lodě s plochým dnem, nemají kýl. K zajištění směrové stability se používají postranní ploutve (zwaart nizozemsky, leeboard anglicky). Na těchto lodích mají leeboardy dynamicky šikmý profil a jsou tvarované tak, aby omezovaly pohyb lodi do stran. Mají podobný tvar jako křídlo letadla. Je zapotřebí zdůraznit, že Holanďané znali tvarování postranního kýlu a obtékání vody dlouho předtím, než bylo zkonstruováno první křídlo letadla. Celkový tvar lemsteraaku je zaoblený, což umožňuje optimální proudění vody pod trupem. Tvarování leeboardu a trupu je časově náročné a drahé (jedná se o dokonalou ruční práci), ale výsledkem je rychlá a stabilní plachetnice. 

Aaky, jak se lodím také slangově říká, byly poprvé zkonstruovány v Holandsku v roce 1876 ve známých loděnicích Van de Boer v Lemmeru. Stavěly se jako rybářské lodě pro lov sleďů a mušlí. Při plavbě za sebou táhly vlečné sítě. Jiné byly používány na skladování a přepravu ryb, které se převážely z Fríska do Zeelandu, Bruselu a také do Londýna, kam se vozili především živí úhoři.

Poté, co bylo Zuiderzee ve 30. letech uzavřeno obrovskou přehradou Afsluitdijk, nově vytvořené jezero se pomalu proměnilo ze slaného moře na jezero IJsselmeer. Rybolov v této oblasti pomalu upadal. Rybářské lemsteraaky se začaly používat pro jiné účely, často pro volný čas!

Foto Jiří Brožek

Foto Jiří Brožek

Ozdoba stěžně s rokem výroby lodě.
Zhruba v 50. letech se začaly objevovat rekonstruované přestavby. Lemsteraaky byly citlivě renovovány a pyšnily se nádhernými domáckými interiéry. Stále si zachovaly funkčnost z doby, ve které byly postaveny. Plachetnice s vysokým stěžněm, který může být spuštěn na palubu, aby loď mohla proplout pod mosty po kanálech. 

Zvláštním rysem bylo obrovské vnější místo k sezení na zádi, kde mohly být celé rodiny spolu jak při plachtění tak i kotvení. Pracovní plachetnice se staly luxusními jachtami a plavili se nich bohatí lidé.

Existuje jen málo plachetnic, které jsou stejně všestranné jako lemsteraaky. Díky tvaru lodi mohou pohodlně a bezpečně najet na mělčinu a být zaparkované na písku. Další příliv je opět vzedme a mohou plachtit dále. Tyto lodě byly také schopny přeplout Severní moře nebo Lamanšský průliv, nebo se plavit po ústí řek, potoků, kanálů a pod mosty tak, aby se dostaly hluboko do vnitrozemí. 

Patří mezi luxusní plachetnice s velmi dobrými plavebními a plachetními vlastnostmi. 

SAEFTINGHE 

Foto Jiří Brožek

Foto Jiří Brožek

Salon Saeftinghe.
Stává v maríně Prins Oranje v Makkumu. Majitel maríny je zároveň majitelem lodě. Pokaždé, když dorazíme, je lehce nervózní, aby mu tu jeho krásku nikdo neponičil.
Saeftinghe postavili v roce 1930. Během druhé světové války byla loď zabavena německou armádou a počátkem roku 1946 byla navrácena zpět do Holandska. V roce 1997 ji odkoupil současný majitel a nechal loď přestavět do dnešní podoby pro účely charteru. Saeftinghe je komfortní loď s velmi prostornými kajutami a salonem. Uvnitř lodi naleznete 5 dvojlůžkových kajut, prostornou sprchu a oddělenou toaletu, prostornou a dobře vybavenou kuchyň. Co vás ovšem uhrane na první pohled je její úžasný vzhled, krása a dokonalý smysl pro detail. Loď je skutečně nádherná, všechny součástky jsou staré, původní.

Zákaz na ostrovy

První, na co nás majitel tentokráte upozornil, byla informace, že se nesmí připlouvat na ostrovy. Zapomeňte na Vlieland, Terschelling či Ameland.. Ostrovy jsou obsazené loděmi a do marín vás nikdo nepustí, pravil… Na první dobrou mi trochu vyrazil dech. Nelíbilo se mi to. Jasně, mohli bychom zůstat na kanálech či Ijselmeer, ale my jsme přijeli za mořem. V duchu jsem si řekl, že se o tomto nebudu bavit. Letité zkušenosti z plaveb mne naučily trpělivosti, ale také improvizaci. Těšili jsme se na ostrovy, takže bylo zcela jasné, že na ně zamíříme. Počasí, vítr, příliv, vše nám přálo. A na místě se vždycky domluvíme, nebo zůstaneme někde v mělčích vodách na kotvě. Pardon, mělčí vody jsou ve Waddenzee všude.

Maríny ve Waddenzee

Vyplouváme!

Foto Jiří Brožek

Foto Jiří Brožek

Lemsteraak ve zdymadle Kornwedderzand.
Loď máme k dispozici od úterý od 12.00hod. Po krátkém převzetí lodě a úvodním breefingu vyrážíme plavební dráhou směr Afsluitdijk – zdymadlo Kornwedderzand. To nás vynese na srovnatelnou hladinu Waddenzee. Rozdíl je cca 120 cm. Překrásné počasí, vítr cca 4Bf NW. Za zdymadlem vytahujeme hlavasku, po ní kosatku. Hlavní plachta má gafl (gaff rig), jehož výhodou je to, že můžete vytahovat hlavní plachtu nejen proti větru, ale i na boční vítr. Je zapotřebí si ohlídat dirk a také zadní stěhy. Především je nutné si ohlídat mělčiny, které se vyskytují na pravé straně po odplutí ze zdymadla. Zde když uvíznete, naberete zpoždění několika hodin, než nastane další příliv. Naštěstí plavební dráha směrem k Harlingenu je velmi dobře značená.

V tuto chvíli se začínám více věnovat posádce, protože doposud nebyl čas na nějaké dlouhé vysvětlování či seznamování. S větší částí osazenstva jsem nikdy neplul jako kapitán, ale tuším, že to bude parádní jízda. Nejmladší je 20 let, nejstaršímu přes 70. Učíme se tagy v plavební dráze, pracujeme s leaboardy a zadními stěhy, přehazujeme kosatku, trimujeme hlavní plachtu. Je zapotřebí si uvědomovat tři elementy – vítr a jeho směr, proudy měnící se s přílivem a odlivem (někdy i o síle 2,5 kn) a dále vymezenou plavební dráhu, která odděluje mělčiny od bezpečných vod. A ten, kdo zná námořní mapu, ví, co znamená zelená barva. A zdejší mapa je jedna veliká louka …

Loď dosahuje na boční vítr rychlosti až 7,5kn, což je úctyhodná rychlost. Stoupá dobře tak od 60 stupňů, ale drží kurz a je to zkrátka festovní vagon. Jsme nadšeni, pozorujeme okolní lodě, upozorňujeme se navzájem na bóje, kardinály. Fučí parádně a severní slunce nám zabodává paprsky do bílých čel. Tento rok nebylo jaksi kde se předem opalovat. Mám radost, že lidé z posádky mají radost. Fotíme a já si uvědomuji, kolikrát v minulosti jsem již fotil úplně stejné motivy. Nepřestává mě to bavit, přestože je to téměř stále to samé téma. Při pohledu na nebe a moře na horizontu si opět říkám, jak lehké to tehdy měli ti Rembrandtové, Vermeerové či Breuglové. To světlo tady na severu dělá divy a z paluby Saeftinghe, důstojně se valícího korábu, je to jedinečné.

Poklidně plujeme a projíždíme oblast mělčin na úrovni Blauwe Slenk a na pravoboku vidíme mělčinu Griend. Jedná se v podstatě o ostrov, ze kterého dnes zbyl pouze malý písečný bank.

GRIEND

Ve středověku byl ostrov obydlen. Byla zde vystavěna malá osada s klášterem. V důsledku neustálé eroze pobřeží se Griend postupem času zmenšoval. V roce 1287 byla osada téměř úplně zničena v důsledku povodně pojmenované po Sv. Lucii. Město bylo poté opuštěno a od té doby až do osmnáctého století byl Griend obýván pouze několika farmáři, kteří stavěli své domy na umělých kopcích. Ostrov se pohyboval na jihovýchod rychlostí 7 metrů ročně.

Foto Jiří Brožek

Foto Jiří Brožek

Saeftinghe pod plachtami
Ostrov je dnes neobydlený. Je zde pouze malá pozorovatelna, kterou využívají ornitologové a biologové.  Pro veřejnost je ostrov uzavřen. Protože Griend nechrání hráz, pohybuje se pomalu  směrem na východ. Na Griendu se nachází největší kolonie rybáků v západní Evropě. Každý rok se na ostrově pohybuje asi 10 000 párů. Na ostrově se mimo jiné rozmnožují různé druhy racků, lovec obyčejný, ústřičník říční, ryšavka obecná. Občas také sovy.

Po proplutí Slenkem točíme kurz (to již mírně proti proudu) k mělčině Grotteplaat. Jsme již na přiblížení k plavební dráze vedoucí do maríny West Terschelling. Je 8 hodin večer a za sebou máme celkem necelých 30 mil. Na 12. kanále VHF se hlásím port control, avšak dostáváme info, že marína je plná. Poděkujeme, přesto vplouváme. Situaci úplně nechápu, vplouváme do maríny a vyvazujeme se se souhlasem majitele sousedního tjalku na jeho levobok. Někteří vyráží do města na procházku a kafe, jiní do sprchy. V maríně v klidu přečkáme noc. Máme si o čem povídat, posádka je nadšená.

Ráno nás budí haven master. Platíme marínu a ptám se ho, co to má znamenat. Proč jsou zavření, když marína zdaleka není plná. Odpovídá neurčitě a já začínám mít pocit, že důvodem je chřipka. Že tu moc cizinců nechtějí….. Uvidíme jak dál. Zítra nás čeká plavba na ostrov Ameland.

Pokračování příště.

 

Vytisknout
1273
Na horu