Search
× Search
Proč je otěž nebezpečná
Daniel Vodička
/ Kategorie: Bezpečnost

Proč je otěž nebezpečná

Dávat pozor na halzu! Pro většinu samozřejmý bezpečnostní imperativ. Najdou se však tací, kteří nevědí, co je halza. Potom těžko budou vědět, proč si mají při halze dávat pozor. 


Chceme vás varovat před tím, co dokáže způsobit otěž hlavní plachty při plavbě na zaďák. Protože mnozí radám nevěří (vychází z premisy, že co se doteď nestalo, se stát už nikdy nemůže), použijeme dva reálné příběhy, které snad budou dostatečným varováním.
 

Ve vrcholné jachtařské sezóně se po Jadranu (a nejen tam) prohání desítky a stovky jachtařů, pro které není halza problém. Jen taková divočejší zatáčka.

Potkáte lodě, které plynule mění kurz z bočáku na zaďák, začne sebou mlátit gena, zatáčka pokračuje, šup a letí hlavní plachta, teď se kormidelník zarazí, co to bylo, kam vlastně jedu, bude to chtít nazpátek, šup a letí hlavní plachta… Do toho na palubě pobíhají děti, plachtám se skoro nikdo nevěnuje, pozornost posádky se soustředí na nalité sklenky na stole.

Málokdo z těchto lidí si uvědomuje, jak nebezpečné je jejich počínání. Dříve by se báli při halze ráhna, které bylo níže než dnes a mohlo ustřelit neopatrnou hlavu. Dnes je příliš vysoko, aby budilo obavy. Otěže se nikdo nebojí. Vždyť je to jen lano. 

Ano, je to jen lano. Ale lano, které může zabít. 

Zlomené obratle

Kamarád při svých jachtařských začátcích vyrazil v polovině devadesátých let na Jadran. Plul na nevímjaké lodi, která měla otěžový vozík hlavní plachty u hlavní lukny. Jel na zaďák, plachty povolené. Jeho manželka se zrovna natahovala z kokpitu pro sušenku, když jachta odhalzovala.
Jak přelétala hlavní plachta, na otěži se vytvořila smyčka, která manželku zachytila za krk. A škubla, samozřejmě. Výsledkem byly rozštípané krční obratle, operace, měsíce ve špitále, konstrukce na hlavě, která se dotahovala momentovým klíčem. 

Vlastně štěstí. Šlo o zlomeniny obratlů, které obvykle naruší míchu. K tomu nedošlo.

Zlomená žebra

Druhý případ má podobnou zápletku. Noční plavba někde jižně od Peloponésu. Začíná foukat do zad. Motýl nahoru a jedem. Končí nám hlídka a jdeme se s Markem vyspat. O dvě hodiny později mě budí hukot vody kolem trupu. Je jasné, že přifouklo. Je třeba shodit motýla a refovat. Rolfok jde špatně, musíme nejdřív sundat spinakerový peň. 

Při uvolňování pně ulétlo kování na jeho hlavě. Nic se ale neděje, je přivázané. Jen není možné peň standardně uložit. Bowman přemýšlí, kam s ním. Na palubu vylézá můj parťák z hlídky Marek. Zůstává stát v hlavní lukně. Jen hrudník má nad luknou. Bowman mu podává peň, ať ho na chvíli podrží. 

Začínám stahovat genu. Rolfok jde špatně, mám s tím veliké potíže. Kormidelník vidí moji nemohoucnost a nakloní se od kormidla, že mi pomůže. V té chvíli přichází halza. Přelétávající otěž se zarazí o peň, který drží Marek. Peň je zapříčen mezi stěžeň a Markův hrudník. Jak otěž přelétává, smete peň a zlomí ho o Markův hrudník. 

Na hrudníku povolila dvě žebra. Nic vážného, ale bolestivé zranění. 

Aby ne, představte si, že vám někdo láme 80 mm duralovou trubku o hrudník.

Jsou to dva příběhy, které by měly přesvědčit bezstarostné jachtaře, že je lepší některé starosti mít. Raději dopředu, než později řešit následky...
 

Vytisknout
6674
Na horu