Search
× Search
Proč v klimatické debatě pořád chybí oceán, ptá se australská vědkyně
Jan Koukal
/ Kategorie: Zajímavosti

Proč v klimatické debatě pořád chybí oceán, ptá se australská vědkyně

O změně klimatu se mluví, jako by šlo výhradně o atmosférický jev. Krize je však hluboce spjata s oceánem, což mezinárodní panely o klimatu dosud v podstatě ignorují. Upozorňuje na to vědkyně Sali Bacheová z organizace ClimateWorks Australia. Oceány přitom podle ní mohou sehrát klíčovou roli v úsilí zastavit oteplování klimatu.

Jak nám mohou oceány pomoci řešit klimatickou krizi? A proč je dosud mezinárodní debata o opatřeních proti klimatické změně více méně opomíjí? To jsou otázky, které pokládá Bacheová v článku publikovaném webem The Conversation.

Přestože poslední klimatická konference v Glasgow přinesla pokrok alespoň v tom, že oceány byly poprvé trvale zakotveny do mnohostranné strategie boje se změnou klimatu, je čerstvá úmluva podle Bacheové stále daleka toho, aby náležitě odrážela význam oceánů pro klimatický systém. Většina zemí má cíle pro emise na pevnině, ale pro oceány nikoli. Ty přitom hrají zásadní roli při zajišťování rovnovážných životních podmínek a zároveň představují podstatnou část řešení, jak zastavit oteplování planety nad kritickou hranici 1,5 ℃ v tomto století.

Plná lednice

S odkazem na data klimatického panelu OSN a studii časopisu Science Bacheová uvádí, že od průmyslové revoluce pohltil světový oceán 93 procent tepla a jednu třetinu oxidu uhličitého vyprodukovaných lidmi. Důsledkem je zvyšování hladiny kvůli tepelné roztažnosti vody, vyšší kyselost oceánů, úbytek kyslíku a migrace mořské fauny. Absorpční schopnost oceánu však není neomezená, což znamená, že místo pohlcování může oceán začít uhlík uvolňovat zpět do atmosféry.

Proto je zásadní zmírňovat dopad klimatických změn na oceány. Jako první Australanka zmiňuje potřebnou transformaci v námořní dopravě, která vytváří stejnou uhlíkovou stopu jako celé Německo. Ačkoli Mezinárodní námořní organizace IMO nominálně podporuje dekarbonizaci námořní dopravy, v praxi se toho mnoho neděje.

Časopis Nature letos v květnu napsal, že za celou třetinu globálních emisí zodpovídá potravinářský průmysl. Oceán přitom poskytuje šetrnou a udržitelnou alternativu ke klimaticky náročnému zemědělství a zpracovávání potravin. Tím Bacheová nemá na mysli rybolov v jeho dekadentně intenzivní podobě, ale spíše velkoprodukci mořských rostlin, jako jsou řasy.

Další oblastí, a to tou s největším dopadem, je energetika. Výstavba mořských větrných parků se podle klimatologů může podílet jednou desetinou na snížení emisí, které potřebujeme k dosažení cíle 1,5 ℃. Mezinárodní energetická agentura přitom odhaduje, že na mořích je možné vztyčit offshore elektrárny, jejichž souhrnná kapacita by 18krát pokryla současnou globální poptávku.

Vágní jízdní řád

Čeho se oceán dočkal v Glasgow? Úmluva zavádí "dialog o oceánech a změně klimatu" jako trvalý proces a vyzývá orgány UNFCCC, aby zvážily, jak začlenit a posílit opatření týkající se oceánů do stávajících plánů. Tedy, nic moc. Bacheová kritizuje, že jde pouze o deklarace, které nikoho nezavazují k akci. Povedlo se alespoň to, že oceány jsou na cestě do hlavního proudu klimatické agendy.

Podle vědkyně je třeba zajistit, aby státy podávaly zprávy o dopadech na klima ve svých mořských revírech a převzaly za ně odpovědnost. Závěry z Glasgow postrádají jakoukoli zmínku o souladu se stávajícími mechanismy, jako je Úmluva o mořském právu, nebo o tom, jak se budou na ochranu oceánů rozdělovat finanční prostředky. Skutečný přínos COP26 pro světový oceán tak zůstává nejistý.

760
Na horu