Záchrana vorvaně z rybářské sítě
Znečištění moří a oceánů představuje velké nebezpečí pro jejich obyvatele. V posledních letech nacházíme mnoho velryb se zažívacím ústrojím plným plastů, které pomalu hynou. Tentokrát šlo o vorvaně, který se zachytil do rybářské sítě a hrozila mu smrt hladem.
Vorvani jsou největší ozubené velryby na světě a zřejmě i největší ozubení tvorové na planetě Zemi. Největší ulovený jedinec měl téměř 26 metrů. Navzdory lovu vorvaňů v historii se předpokládá, že dnes jich stále pluje ve světových mořích a oceánech kolem 360 000 kusů. To jsou optimistická čísla, ale jsou i oblasti, kde se na rozdíl od minulosti téměř nerozmnožují. Naše činnost se na jejich populaci přeci jen podepsala.
Vorvani se vyskytují i ve Středozemním moři a je možné se zde s nimi setkat (dvakrát jsem je zahlédl u Itálie).
Živí se živočichy z mořských hlubin. Jde především o krakatice a jiné velké chobotnice. Stopy po zápasech najdeme na těle každého vorvaně. Za kořistí se potápí do těžko uvěřitelných hloubek. Nejhlubší zaznamenaný ponor činil 2250 metrů, ale neověřené údaje hovoří i o hloubce o 1000 metrů větší.
Jde o velké jedlíky, proto uvěznění v rybářské síti se může stát zakrátko fatální. Postiženého jedince objevilo plavidlo italské pobřežní stráže u souostroví Lipari. Potápěči na jeho osvobození pracovali 2 hodiny, a nakonec se vše podařilo. Nyní již nezbývá než doufat, že zvíře nebylo příliš vysílené a podaří se mu nabrat ztracenou formu.
1139
Související články
Pokousána velrybou
Pokousána velrybou
Plujete na kajaku, sledujete velryby. Najednou kolem vás ožije hladina, malé ryby začnou létat vzduchem. Náraz do kajaku, mocná síla vás zvedá. Svět je vzhůru nohama, jste v tlamě velryby…
Zloději ryb, facka od žraloka a jachting pilířem hospodářství
V dříve zlodějů prosté Dalmácii se ztrácejí ulovené ryby. Jižně od Istrie přetáhl chráněný žralok po tváři nechráněného rybáře. A v těžké koronavirové době se ukázalo, že jachting může být pilířem národního hospodářství.
PLASTICUS MARITIMUS – invazivní druh
Během jediného lidského života jsme způsobili přírodě ránu, která se jen tak nezacelí. Uvědomuje si to i nejmladší generace milovníků přírody a moře speciálně. Můžeme a musíme s tím něco dělat. Přečtěte si článek, který nám poslala třináctiletá Sofie.