Kurzy TOP
× Search
Nebezpečná noční plavba
Daniel Vodička
/ Kategorie: Technika plavby

Nebezpečná noční plavba

Jízdu autem v noci zvládá každý řidič. Vedení jachty po západu slunce je mnohem náročnější, ne každý si to však uvědomuje. Obvykle ale jen do chvíle, kdy se na ni vydá.

Ačkoli se může zdát noční jízda autem nočnímu jachtingu podobná, není tomu tak a obtížnost nočního jachtingu ten denní překonává několikanásobně. Proto je zapotřebí se na každou noční plavbu dopředu správně připravit a počítat s tím, co vše nás může na cestě potkat. Také je vhodné mít vždy připravené náhradní řešení a nenechat se tlačit časem.
Proč je noční jachting o tolik náročnější, než jachting ve dne? Důvodů je více. Tím prvním je snížená možnost orientace za tmy. Hůře odhadujeme vzdálenosti a velikosti, nevidíme malé předměty, jako třeba nízké skalky nad vodou. Obtížněji zahlédneme nejen malé lodě, ale v případě světelného pozadí i lodě velké. Kormidlování je náročnější, více je třeba používat kompas. Není vidět na plachty tak, aby šlo jet podle špiónků. Mnohem náročnější a nebezpečnější je i pohyb po palubě, hrozí větší nebezpečí pádu přes palubu. Nejen proto že na palubě můžeme zakopnout, ale také z toho důvodu, že nevidíme na vlny a nevíme, co v příští chvíli jachta na vlnách udělá. V případě muže přes palubu je naděje na záchranu výrazně menší než za světla. Manévry s plachtami jsou obtížnější, kotvení náročnější, míjení se s jinými loděmi nejistější. Je zkrátka špatně vidět a to všechny činnosti ovlivňuje.
 

Být připraven
Někteří mají noční plavby rádi a vyhledávají je, jiní se jim vyhýbají. Obě skupiny jachtařů však musí být na noční plavbu připraveni a musí znát vše, co je pro noční plavbu třeba. Proč, řeknou ti, kteří jezdí jen ve dne a takto chtějí i nadále pokračovat? Odpověď je jednoduchá. Nikdy není jisté, že nebudeme muset po západu slunce plout. Důvody mohou nastat různé. Musíme vrátit charterovou jachtu a času je málo, je nutné plout přes noc. Stojíme na kotvišti, přijde noční bouřka a kotviště se stane nebezpečným. Nezbude než odplout a najít jiné, bezpečnější. Nebo se protáhne naše plánovaná denní trasa a na kotviště doplujeme až v noci. Stát se může cokoli a my musíme být připraveni. Také je nutné si uvědomit, že pokud budeme k noční plavbě donuceni počasím, nejspíše bude dost divoká a nesnadná.

Od pobřeží na volné moře
Pokud chceme plout v noci a vyhnout se přitom stresům spojeným s plavbou u břehu, je dobré vyplout dále na moře. U břehu na nás může (záleží samozřejmě na tvaru pobřeží a na provozu) při noční plavbě čekat mnoho nebezpečí. Mělčiny, útesy, malé rybářské loďky, menší manévrovací prostor. Pokud navíc přichází z moře vlnění a vody u pobřeží jsou mělké, vlny se zde zvedají do výše a zkracují, což je nepříjemné. Vyplujeme-li dále od pobřeží, nemusíme věnovat pozornost mělčinám a skaliskům. Stačí si jen připravit waypointy, které nás udrží v dostatečné vzdálenosti od všech nebezpečí. Pokud zrovna nevplouváme do přístavu, není jediný důvod pro to, abychom pluli v noci u břehu. Stačí drobná nepozornost a může dojít k nehodě. Na otevřeném moři můžeme za kormidlem klimbat a nejsme v nebezpečí. Především pro kapitána je to úleva, protože se vyspí lépe, než když ho musí posádka u břehu stále budit.

Bezpečnost především
Mluvili jsme již o tom, že v noci hrozí větší nebezpečí pádu člena posádky přes palubu a navíc, že jeho záchrana je obtížnější. Proto je nutné dbát opatrnosti více než ve dne a pojistit se proti případné nehodě. Pojistek je několik a měli bychom jich, pokud možno, používat co nejvíce.
První zásadou je, plout v noci vždy přivázaný. Pokud jsem na palubě sám, platí to dvojnásob. Stačí malá chyba i na klidné hladině a o mém pádu přes palubu se nikdo nemusí dozvědět až do rána. Ideální je, máme-li na palubě natažené od přídě k zádi popruhy, ke kterým se můžeme vyvázat. Karabinu od psích kšírů zacvakneme za popruh na zádi a přivázaní jdeme až na příď. Lano se k tomuto účelu nehodí, neboť po něm můžeme na palubě uklouznout. Pokud popruh na palubě nemáme, což je případ všech charterových lodí, musíme si pomoci jinak. Cvakneme karabinu za pevné body na palubě. V kokpitu je to zadní koš, nebo vazáky, na palubě pak madlo na nástavbě, nebo nerezové kování okolo stěžně, kterým jsou vybaveny některé větší jachty. Na přídi jsou to vazáky, přední koš, nebo oka v bortlajsně. Rozhodně není vhodné se vyvazovat ke stěžni, nebo k vantům. V případě kolapsu stěžně bychom se dostali de velkých trablů. Vhodná nejsou ani další místa, u kterých si nejsme jisti s jejich pevností.
I když jsme na palubě přivázáni, stále dodržujeme pravidlo:“ Jedna ruka pro sebe a druhá pro loď.“ Pracujeme jen jednou rukou a druhou se držíme.
Ideální je, máme-li na lodi k dispozici samonafukovací vesty, které slouží i jako psí kšíry. I v případu pádu přes palubu , nám vesta pomůže udržet se nad hladinou. Obzvláště to platí ve studených vodách.

Systém hlídek
Pokud jsme na své první noční plavbě, která s úderem rozbřesku skončí, je často obtížné, donutit členy posádky, kteří nemají hlídku, zalézt do kajuty a spát. Všichni chtějí být na palubě, povídat si a sledovat hvězdy. Všichni najednou však také začnou odpadat a usínat. Ranní hlídka je pro nevyspalou posádku utrpením. Proto je nutné zavést systém hlídek. Systém je třeba zavést dopředu a dodržovat. Domluva typu:“Vzbuď mě až se ti bude chtít spát,“ není ideální. Někdo se pak může cítit, že dělá za druhé. Vždy stanovíme jasná pravidla.
Pokud jsou na hlídce dva členové posádky, můžeme zavést hlídky dlouhé 4 hodiny. Pokud slouží hlídku jen jeden, je mnohem příjemnější zkrácení hlídky na 3 hodiny. Dvojnásob to platí za studeného počasí.
Manévry s plachtami, při kterých je nutné více členů posádky, je nejlepší nechat na chvíle, kdy se mění hlídky. Pokud to není možné a hlídek je 3 a více, přivoláme si vždy hlídku, kterou jsme vystřídali, Ta má před sebou ještě nejvíce odpočinku. Nebudíme hlídku, která má střídat nás.
Nemáme-li hlídku, jdeme si lehnout. Nemusíme být unaveni v této chvíli, za pár hodin ale, kdy bude zapotřebí abychom šli na hlídku, se únava jistě dostaví. Na systém hlídek si náš organizmus zvykne nejdříve třetí noc nepřetržité plavby.
Pokud se objeví jakékoli nebezpečí, budíme ihned kapitána. Může jít o loď, se kterou plujeme v kolizním kurzu, světla na pobřeží která neodpovídají mapě, navigačně složitý úsek, podezřelé mraky na obloze, zesílení větru, nebo cokoli jiného co nám není jasné. Raději vzbudíme kapitána 10krát za noc zbytečně, než jednou vůbec.

Výbava na hlídku

Nikdy si nezapomeneme na hlídku vzít sebou baterku. Ideální je čelovka, která nám uvolňuje ruce při práci. Dobré jsou čelovky s červeným světlem, které neoslepují. Pokud máme zapnutou čelovku a bavíme se s někým, není dobré se mu dívat do obličeje, zvláště, je-li to kormidelník. Oslepíme ho tak na několik dlouhých minut.
Před hlídkou je dobré si připravit jídlo a pití na hlídku, abychom pak nemuseli od kormidla a zbytečně nerozsvěcovali v podpalubí. V kuchyni a na navigačním stolku je ideální červené světlo, které neoslňuje.
Vždy se oblékneme raději více než je nutné, při sezení na palubě brzy vychladneme. Jakmile prochladneme, jen těžko se znovu zahřejeme. Po zbytek hlídky budeme mrznout.
Připravíme si také nůž, může být nutné odříznout otěž plachty, připomeneme si, kde je nářadí, připravíme si na navigační stolek všechny mapy, které budeme potřebovat.

Správná poziční světla
Rozsvítíme správná poziční světla. Jedeme-li na plachty, svítíme jako plachetnice. Jsme-li rozsvíceni jak vánoční stromeček, a často tomu tak na moři je, nemůžeme se divit, že se nám jiné lodě nechtějí uhnout. K vidění bývá často kombinace pozičních světel, se světlem motorovým a kotevním. V té chvíli se tváříme jako motorová loď delší než 50 metrů. Mateme velmi výrazně tělem. Bohužel pro nás, výhody z toho pro nás nekoukají.

Pozorné sledování
Pozorně sledujeme dění kolem lodi. Dvojnásob opatrní musíme být ve směru, kde je jakékoli světelné pozadí. Na pozadí rozsvíceného města nemusíme zahlédnout majáky značící vjezd do přístavu, ani světla veliké nákladní lodi.Speciálně v této chvíli je vhodné, je-li na palubě více členů posádky. Více očí více vidí.
Na světelném pozadí se snažíme najít světla, která se oproti ostatním pohybují, co se týče lodí, nebo blikají, co se týče majáků a bójí. Někdy se však může stát, že zamíříme na blikající semafor na náměstí, nebo za červeně zvoucí blikavou vábničkou hampejzu. Chyby se stávají.

Noční kotvení
Kotvení v noci v zátoce není snadné. Odhad vzdálenosti je za tmy velmi slabý, navíc nevidíme, kde mají ostatní jachty hozené kotvy. Výbornou pomůckou je radar zapnutý na nejvyšší rozlišení. Vzdálenost ke břehu i k ostatním lodím si na obrazovce přesně změříme. Stejně nesnadné je i zajíždění do neznámých přístavů v noci. Pokud není přístav podrobně popsán v Pilotu, je lepší se mu v noci vyhnout. Je nutné také počítat s tím, že v noci se při vyvazování nemusíme dočkat ze břehu pomoci.

Příprava trasy
Před noční plavbou si pozorně naplánujeme trasu. Připravíme si majáky, které budeme během plavby míjet, zaznamenáme si kurzy, připravíme waypointy do GPS, změříme bezpečné náměry. Pokud jsou v cestě navigačně obtížná místa, připravíme si plán jejich projetí.

Radar
Na lodi použijeme kvalitní radarový odražeč. Laminátový trup jachty odráží radarové vlny jen velmi špatně, kvalitní odražeč je tak nezbytností. Průhledné plastové trubky prodávané jako odražeče moc kvalitní nejsou a spoléhat se na ně nelze. Je možné použít též odražeč aktivní, který je však dražší a vyžaduje přísun elektrické energie.
V navigačně obtížných místech použijeme radar k navigaci. Výstupy z něj jsou přesnější, než výstupy z GPS. Radarem budeme dělat náměry a měřit vzdálenosti.

Noční vidění a předávání hlídky
Přejdeme-li z plného světla do tmy v kokpitu, trvá našim očím několik dlouhých minut, než si na tmu kolem zvyknou. Pokud tedy předáváme hlídku, počkáme, až se druhý ve tmě rozkouká. Počkáme chvíli a začneme mu ukazovat, co kde na obzoru je. Kde je jaká loď a kam pluje, kde je jaký maják a jak bliká. Jaký je náš kurz, jak se blížíme nebezpečí a kdy u něj budeme, jaké je počasí a jak se mění. Teprve ve chvíli, kdy nová hlídka vidí to, co vidíme i my, můžeme kokpit opustit. Pokud v té chvíli rozsvítíme v podpalubí všechna světla, opět kormidelníka oslepíme. Svítíme tedy jenom tak, jak je nezbytně nutné.

Pokud se v noci zajíždí do přístavu, je zapotřebí, aby bylo v podpalubí zhasnuto. Posádka sice má tendenci se těšit na brzký výstup na břeh a popíjet v podpalubí kávu, je však nutné, aby přitom nechala zhasnutá světla. Jinak kormidelník nic u kormidla neuvidí.



 

Vytisknout
7299

Theme picker

Na horu