Tři chyby při přistávání jachty zádí k molu. Jedna je nebezpečná

Podívejte se na video, na kterém jachta couvá k molu. Hned tři chyby. Dvě z toho závažné, z toho jedna zdraví nebezpečná. Vysvětlíme si jednotlivé chyby a najdeme bezpečnější řešení.

Špatná pozice za kormidlem

První chybou bylo, že kormidelník stál u kormidla čelem k zádi tak, že nedosáhl na ovládní motoru, které je na boku kokpitu. V závěrečné fázi se skloní k motoru a brzdí.

Pokud se takto začínající jachtař naučí zajíždět zádí k molu, není schopen při manévru plynule měnit rychlost lodě podle potřeby. Není možné zpomalit, nebo zrychlit, kdyby to bylo nutné, aniž by kormidelník zcela ztratil přehled o tom, co se s lodí a v jejím okolí děje. Kormidelník při couvání nemá loď zcela pod kontrolou. Buď kormidluje, nebo brzdí.

Vhodná pozice kormidelníka je taková, kdy sedí bokem vedle kormidla, jedna ruka na kormidle, druhá na řadící páce. V této poloze má celou dobu přehled o okolí a může kdykoli reagovat jak kormidlem, tak motorem.

Méně odvahy, více bezpečí

Další chybou byl odvážný skok na molo s lanem. Bylo vidět, že skokan do toho šel odvážně. Co kdyby mu uklouzla noha? Co kdyby nedoskočil? Skončil by mezi lodí a molem. Je otázka, jestli by si toho kormidelník s hlavou dole včas všiml. A to nemluvím o obuvi, která je pro podobnou atletiku nevhodná.

Bezpečnější je vylézt na molo až ve chvíli, kdy jachta zastaví. Až po povelu kormidelníka. Je to pomalejší, ale bezpečnější. K tomu, aby nás vítr nesfoukl, zajedeme blízko k závětrné lodi a opřeme se o ní. A naučíme se pachole zalasovat metodou Pacák (hodíme na pachole ze zádě smyčku lana průběžně a dotáhneme na lodi).

Formalita: spring, nebo vyvazovací lano?

To třetí už je drobnost. Záďové vyvazovací lano je vyvazovací lano, ne spring. A na mooring je dost času.

Proč máme učit jinak?

Neříkám, že takto není možné zajíždět. Pokud jste se to takto naučili a děláte to celý život, můžete tento styl vybrousit k dokonalosti. Je to jako s psaním na klávesnici. Naučil jsem se to dvěma prsty. Je lepší to umět deseti, ale svůj styl jsem už vybrousil a změna by byla k horšímu. Nebylo by však dobré dva prsty někoho učit.

Jak bychom měli začínající jachtaře školit v přístavních manévrech? V první řadě je třeba, aby se vyvarovali jakéhokoli rizika pro sebe a posádku. Nestrkat ruce a nohy tam, kde mohou dojít k úhoně, neskákat na molo z riskantní vzdálenosti.

To druhé, co je při výuce důležité, je stálá kontrola nad lodí. Aby bylo kdykoli možné v případě potřeby přerušit manévr a odplout.

Třetí zásada zní: Vybrat při výuce manévry, které jsou co nejjednodušší a nejbezpečnější. A tam třeba patří to, že v bočním větru najíždím těsně k lodi na mém závětrném boku. Opřu se tak o ni a nehrozí, že mi na ni sfoukne vítr příď.